Život naruby podle Tiger Lillies
Britská kapela The Tiger Lillies není v Česku a už vůbec ne v Divadle Archa nováčkem. Doposud zde však pravidelně představovala pouze svoji hudební tvorbu (pokud lze o kabaretně laděných koncertech takto hovořit). Celistvé divadelní představení, v němž by poklesle zhýralá poetika kapely hrála prim, Divadlu Archa několikrát uniklo. Jednou se nesešly peníze na koprodukci (to zamrzelo nadvakrát, když dotyčné představení Shockheaded Peter získalo cenu Lawrence Oliviera), podruhé se zranil tanečník ze skupiny Holy Body Tatoo, která měla s Tiger Lillies přivézt do Prahy jejich společný projekt Circa. Zdá se, že nezbyla jiná cesta, než takové představení iniciovat...
Tiger Lillies sebrali vhozenou rukavici v podobě zadání, jímž byl Rabelaisův román Gargantua a Pantagruel, a nahráli řadu písní pojednávajících o lidské přirozenosti, odkud už byl jen krok k tomu, popustit uzdu kontextu s dnešní dobou. Není přece svět, kde jde čím dál tím více o formu než obsah a o vnějšek než vnitřek, světem obráceným naruby?, ptají se písně Tiger Lillies, zasazené do scénáře irského dramaturga Jocelyna Clarka, v režii Jiřího Havelky, který tradičně hodně objevuje za chodu, při samotném zkoušení.
První, co se objeví zpoza předsunuté opony, je vystrčený zadek frontmana kapely Martyna Jacquesa. Obskurní, nechutné, drzé a vulgární? Ano, takoví Tiger Lillies vždycky byli, ale také osvobozující skrze takzvané nízké žánry, aniž by šlo o samoúčelnost! Následně trio hudebníků přestrojených za prasata odehraje úvodní píseň, po níž se opona rozevře, aby odhalila sterilně, ale fantasticky působící scénu Dády Němečka, která je něčím jako pop artovou výkladní skříní drogerie. (Však také název představení kopíruje reklamní slogan nejmenované drogerijní sítě...) Uprostřed zubařské křeslo, na němž distingovaně kraluje průvodce příběhem člověka (Jiří Zeman Sönmez) účesem notně připomínající Andyho Warhola. Na pozadí scény jsou zasazené nejrůznější hygienické předměty a pomůcky do bílé stěny včetně živých figurantů (herečka Zuzana Stavná a tanečník Jiří Bartovanec).
Představení Zde jsem člověkem naštěstí není pouhým pokusem o plynulé propojení jakéhosi sledu písní. Dramatická linie, kterou by mohly být samy o sobě texty Tiger Lillies, je dále rozvíjena a v podstatě jevištně ilustrována na základě dnešní posedlosti hygienou a přehnané péče o zevnějšek. Depilace na všemožných místech, péče o ústní dutinu, o kůži, klystýr, oblékání, držení těla, etiketa, hygienický sex, umělé oplodnění, porod, který vám nezničí tělo, zkrátka útlocitná vnější čistota, která je v jasném střetu s nevázanou teatrálností a hospodsky punkovou přímočarostí poetiky Tiger Lillies. Ti pro potřeby představení skutečně obrátili svět, jak jej také chápeme z naší tradiční náboženské představy, naruby. Peklo je nahoře a nebe dole, je to Satan, kdo nás miluje, slova, jimiž častují Marii a Josefa, by si za rámeček nikdo nedal. „Dobří, hodní, spravedlivý, ať vás hodí do pekla. Čím víc chcete sedřít síru, tím víc se k vám připekla.“
Představení Zde jsem člověkem je svěžím zrcadlem postmoderního světa, současná moralita, která se s vtipným nadhledem a bez patosu ptá, jestli jsme ještě strůjci svých životů, nebo jen jejich designéry.