Svatopluk Stojan: Cenová politika českých obchodníků
S nástupem podzimu lze říci, že většině obyvatel naší země skončily letní dovolené. Velké procento lidí ji strávilo v blízké či vzdálenější cizině. Ti, kteří jeli po vlastní ose s automobilem používajícím k pohonu naftu, byli překvapeni již za hranicemi tím, že ceny tohoto produktu jsou i v sousedním Německu, které je považováno z hlediska pohonných hmot za drahé, nižší než u nás.
Tuto skutečnost potvrzuje i expert České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu Václav Loula, který uvádí, že letošní prodej nafty na čerpadlech vykáže propad o osm až devět procent. Cizí i tuzemské kamiony, projíždějící republiku tankují raději ve všech sousedních státech, protože tím ušetří a tak letošní navýšení spotřební daně o korunu paradoxně poškodí státní pokladnu. Ostatně i dopravní prostředky, zejména osobní vozy mají ve všech okolních státech nižší ceny než na domácím trhu. Mladoboleslavská Škodovka proto byla nucena snížit svou domácí marži a srazit ceny, což se příkladně u modelu Fabia projevilo slevou o více než dvacet tisíc korun.
Přesto stále jsou její výrobky v cizině levnější než u českých prodejců, což se výrazněji projevuje zvláště u dražších modelů Octavia a Superb. Takto bychom mohli přistupovat i k dalším českým vývozním artiklům. Příkladně plzeňský Prazdroj v lahvích nebo plechovkách dostanete v Německu v přepočtu o dvě koruny levněji než v místě jeho výroby. Mluvčí Prazdroje Mareček to svádí na podbízení německých supermarketů, které takto lákají zákazníky. Zdeněk Skála, vedoucí výzkumu společnosti Incoma, která se zabývá průzkumem maloobchodního trhu, v tom naopak vidí snahu pivovaru prosadit se na cizích trzích a tudíž nižší prodejní cenu.
Nemusíme se však zaměřovat jen na nejmarkantnější rozdíly. Stačí pohlédnout na téměř kompletní sortiment drogistického zboží a parfumerie. Vždy najdeme ceny nižší, mnohdy i podstatně, současně s nesrovnatelně ochotnějším personálem, který je schopen posloužit kvalifikovanou radou. Totéž se děje při prodeji textilního zboží a obleků, kde prodavači jsou schopni a ochotni vám navrhnout doplňky a zajistit vám je i v jiných odděleních téhož obchodu. Pro upřesnění je zde řeč o běžných obchodech a nákupních centrech měst, na okrajích jsou cenové rozdíly ještě větší, žel s menší kvalifikovaností personálu. Ve většině případů se přitom nejedná jen o země na západ od nás, ale příkladně i o sousední Polsko. Tam například přijde Škoda Octavia až o 70 tisíc levněji než v tuzemsku.
Stává se dokonce obecně známou skutečností, že se pro oblečení začíná létat do Londýna, kde cesta a nákup zboží přijde na přibližně stejnou cenu jako v tuzemsku zboží samo. Nesrovnatelná je ale kvalita a možnost výběru, o obsluze ani nemluvě. Navíc je možnost ještě nákupní cestu spojit s poznáváním. Při nákupu dražších značek pak vzniká ještě úspora. Další možností je nákup za oceánem, ve Spojených státech. Elektronika, cédečka nebo značkové obleky tam vyjdou na polovic domácí ceny, problémem je jen doprava do Evropy, protože řada e-shopů tuto službu neposkytuje. Zato si lze za směšně nízkou cenu, která se pohybuje od jednoho do tří set korun, zařídit poštovní schránku u zásilkových firem a zboží si nechat posílat až po jeho větším nahromadění. Pokud se vměstnáte v jednotlivých fakturách pod 150 eur, je tovar dokonce osvobozen od daně.
Ačkoliv jsme národem telefonistů, ceny mobilů ani tarify operátorů tomu neodpovídají. Příkladně Samsung Galaxy lze v Česku koupit za cenu blížící se osmi tisícům korun, a to ještě k nejdražšímu tarifu. V Británii je tentýž za méně než polovinu a ještě k nejlevnějšímu tarifu. Zde to jednoznačně způsobuje nedostatečně konkurenční prostředí a malá razance regulátora – Českého telekomunikačního úřadu. Obdobně vysoké náklady si za své služby účtují i banky nebo poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. V těch jsme čtvrtí nejdražší v Evropě s téměř šestnácti procenty roční procentní sazby nákladů - RPSN. Banky přicházejí s vysvětlením, že v době krize mají větší riziko, ale ve skutečnosti je to proto, že si to mohou dovolit, když český zákazník takovou cenu akceptuje. Vždyť v zemích, kde díky vysoké nezaměstnanosti by riziko mělo být daleko větší, se tyto náklady pohybují okolo sedmi procent. Nemůže na to mít vliv ani inflace, která se v Evropě až na výjimky pohybuje kolem dvou procent.
Zdůvodnění Zdeňka Skály, že mezinárodní řetězce mají své národní divize, jejichž provozní náklady jsou všude stejné a trh v Česku menší, tudíž se tyto náklady rozpouštějí ve zboží, také neobstojí. Na rozdíl od sousedního Německa jsou zdejší centrály mimo centra měst a mzdy personálu také nesrovnatelně nižší. Nezbývá tedy než více získávat jazykovou gramotnost a vydávat se za nákupy do cizích států, protože česká konzervativní většina zákazníků se tváří jako by je kvalita a cena vůbec nezajímala.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
