Národní park Mount Kinabalu

V samém srdci parku se tyčí hora, která mu dala jméno. Se svými 4095 m n.m. je Mount Kinabalu, či chcete-li v malajštině Taman Negara Kinabalu, nejvyšší horou Bornea. Navíc, díky neustálému pohybu zemských ker, každým rokem přirůstá až o pět milimetrů. Je to jedna z nejsnáze přístupných čtyřtisícovek na světě, ale i přesto je nutné zdolávat její vrchol v doprovodu zkušeného průvodce. Pokud nepatříte mezi náruživé horolezce, jistě se spokojíte s méně náročnými túrami, které vás provedou tropickým horským pralesem porůstajícím úbočí hory. Samotný výstup na vrchol je navíc poměrně drahá záležitost, i proto spousta turistů volí levnější variantu a oželí vyhlášený východ slunce pozorovatelný z nejvyššího přístupného bodu.

I my jsme se spokojili s objevováním níže položených míst pralesa a rozhodně jsme nebyli zklamaní. Park Mount Kinabalu je totiž unikátní tím, že je zde možno pozorovat, jak se vegetace postupně mění v závislosti na nadmořské výšce. Na samém úpatí procházíte nížinným dipterocarpovým porostem, přes horský prales tvořený mimo jiné duby a rhododendrony se dostane do pásma převážně jehličnatých stromů a posléze až do míst, která jsou pokrytá nízkou luční vegetací či zakrslými křovinami. Mezi místní nejpopulárnější rostliny patří bezesporu masožravky a orchideje, které porůstají kmeny mnoha stromů. Z 2500 druhů bornejských orchidejí se zde vyskytuje zhruba 1000 druhů. Když máte velké štěstí, můžete zde spatřit i květ největší paraziticky žijící rostliny raflessie (Rafflesia arnoldii). Tato rostlina se vyskytuje v jihovýchodní Asii převážně v nadmořských výškách od 500 do 700 m. Její květ přesahuje výšku jednoho metru a může vážit až 10 kg, což z něj dělá největší květ v rostlinné říši. Jeho nepříjemný zápach připomíná zahnívající maso, jím láká mušky, které ho následně opylují. Celá rostlina roste 9 až 18 měsíců, ale kvete pouhé 4 dny.

Mount Kinabalu patří bezesporu mezi místa s největší diverzitou rostlinných druhů vůbec, mnohé z nich jsou v této oblasti endemity. Žije tu i mnoho vzácných druhů hmyzu, a také obratlovců, zejména obojživelníků a ptáků. My jsme zahlédli jen několik pěnic poskakujících ve větvích a cestu na zkřížila zde se hojně vyskytující užovka červenokrká. Zdejší lesní porosty jsou totiž natolik husté, že zahlédnout či dokonce rozpoznat cokoli, co se pohybuje vysoko v korunách stromů, je skoro nemožné.

V Mount Kinabalu naše putování po Borneu skončilo. Návštěvu tohoto nádherného ostrova plného přírodního bohatství mohu vřele doporučit každému, kdo touží poznat ještě nenarušené tropické pralesy. Se svým rozhodováním však příliš dlouho neotálejte, i tady bohužel mizí původní porosty doslova před očima.

Celý seriál Na cestě po Borneu najdete zde.