Karel Wichs: Výsledek venezuelských voleb

Venezuelský systém je totiž pro Evropany dosti neobvyklý a na první pohled složitý.

Ke změně ústavních zákonů je zapotřebí dvoutřetinová většina ze 165 křesel, to znamená 110 poslanců. A k tomu, aby prezident mohl v některých záležitostech rozhodovat sám pomocí dekretů bez parlamentu, musí dostat souhlas od dvou třetin tedy od 99 poslanců.

Po předběžném sečtení hlasů bylo jasné, že pomocí ústavní zákony se měnit nebudou, ale nevědělo se, jestli opozice získá víc než dvě pětiny poslanců, tedy aspoň 66 plus jednoho, kteří by mohli Chávezovi znemožnit, aby vládl pomocí dekretů. To se nepodařilo. Chybí jim dva poslanci.

Zajímavé ovšem je, jak se tak stalo. K volbám přišlo téměř neobvykle mnoho lidí, téměř 70% ze 17 miliónů oprávněných voličů. Opozice sice získala 52% jejich hlasů, ale ne každý měl stejnou hodnotu. V chudých volebních okrscích, které jsou tradičně nakloněny Chávezovi – to se ví, protože vládne zemi už jedenáct let – mělo jedno poslanecké křeslo hodnotu 20 tisíc voličských hlasů.

A v krajích, kde mají převahu Chávezovi odpůrci, musel jeden poslanec získat až 400 tisíc voličských hlasů. Tuto úpravu si prosadil Chávez vloni na podzim, když měl v parlamentu pohodlnou většinu.

Stalo se to tak, že o minulých parlamentních volbách v roce 2005 odmítla rozhádaná opozice zúčastnit se voleb. Tvrdila, že na rozdíl od prezidentských voleb nejsou důležité a že jsou stejně zmanipulované. Nyní se na třicet stran – od levicových po středopravé - dohodlo, že budou postupovat jednotně. A výsledek, jak vidět, se ihned dostavil.

Problém je ovšem v tom, že jak už jsem naznačil, že jejich jednota není ideová. Může se stát, že v nějaké chvíli se opozice rozpadne a někteří budou více nakloněni Chávezově straně než jiní. To, co opozici dnes sjednocuje, je odpor proti Chávezovi. Konkrétně oproti jeho nedemokratickým metodám. Omezuje opozici, znemožňuje, aby se svobodně vyjadřovala v médiích a šikanuje její představitele.

Viděno z tohoto hlediska, byly tyto volby vlastně referendem o Chávezovi, lidé volili buď jeho nebo proti němu. A to i když o něj vlastně vůbec nešlo. Prezidentské volby budou za dva roky a Chávez už slíbil, že v nich bude opět kandidovat.

Volby proběhly klidně, pochvalovali si je i zahraniční pozorovatelé. Opozice si stěžovala na pouze na to, že volební komise první výsledky oznámila až s osmihodinovým zpožděním. A přitom chávezovská média tvrdila, že jde o nejsofistikovanější a nevyspělejší techniku voleb, která je plně autopmatizovaná.

O tom, kdo vlastně ve venezuelských parlamentních volbách zvítězil se mezi komentátory vede diskuse. Převládá názor, že Chávezova strana utrpěla Pyrrhovo vítězství a nemůže si dělat úplně všechno, co si usmyslí a co si mohla dovolit v uplynulých pěti letech.

Zatímco opoziční představitelé výsledek voleb oslavovali, Chávez mlčel. Teprve včera se nechal slyšet, že jeho strana dosáhla výrazného vítězství. A vyzval opozici, jestli o tom pochybuje, aby navrhla referendum o jeho setrvání u moci. „ Do konce mého mandátu,“ prohlásil „chybí dva roky a tři měsíce. Proč by opozice měla čekat tak dlouho, když si je jistá, svou většinou?“ Faktem je, že za Cháveze nemá opozice žádného společného vůdce, natož aby byl tak charismatický jako on.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.