Román pro muže
V pořadí sedmá adaptace literární předlohy Michala Viewegha Román pro muže potvrzuje hned několik věcí najednou: fakt, že si ani na sedmý pokus Viewegh nenašel „svého“ režiséra a scenáristu, setrvačnost, s níž jsou jeho látky přitažlivé pro filmaře, i setrvalou neschopnost filmařů natočit na jejich základě dobrý film (s čestnou výjimkou Báječných let pod psa Petra Nikolaeva). A nakonec je i stvrzením stavu vkusu českého publika, vzhledem k tomu, že návštěvnost těchto adaptací koresponduje se čteností Vieweghových knih.
A přitom (nebo možná právě proto) obsahuje Román pro muže všechno co diváky zaručeně přitáhne do kin. Baviče v hlavní roli, jednoduchý humor, smutně-veselý příběh i umolousané erotično, a hlavně hlášky – některé pro jistotu opakované víckrát, aby si je zapamatovali i ti pomalejší. Jako bonus se lze v kině utvrdit ve společenských stereotypech (státní zástupci jsou zkorumpovaní, investigativní novináři pod tlakem a fotbalisti tupí).
Srovnávat filmovou podobu s původní látkou nemá příliš smysl – předlohy nejsou nedotknutelné a film je dostatečně suverénní médium. Režisér Tomáš Bařina (Bobule) se scenáristou (autor Michal Viewegh) zachovali původní dějovou linku – příběh tří sourozenců, jimž v dětství zemřeli rodiče, přičemž nejstarší Cyril (Miroslav Donutil) vychoval mladšího Bruna (Miroslav Vladyka) a nejmladší Anetu (Vanda Hybnerová). Jako dospělí jsou nuceni přijmout fakt, že Bruno umírá na zákeřnou nemoc. A aby měl „přistání co nejměkčí“ pozve všechny tři Cyril do luxusního hotelu v Tatrách. Chronicky nesmělému Brunovi jako třešničku na dortu na celý týden doslova koupí objekt jeho platonické touhy – striptérku Tali.
Kromě nejzákladnějšího děje už se do filmu nedostalo nic, co by dodávalo postavám i ději hloubku, motivaci a v některých případech i důstojnost. Z původně rozporuplného Cyrila zůstalo jednorozměrné arogantní a zkorumpované čuně, příběhy Anety a Bruna jsou potlačené úplně – postava Bruna je dokonce zkarikována na samou hranici imbecility a jejím jediným úkolem je budit dojetí.
Jako manuál k už tak dost vyprázdněné materii slouží neuvěřitelně mechanicky použitá hudba, která přesně napovídá kdy se jak máme cítit – díky ní působí množství scén jako reklama na produkty typu „jedeme na výlet“, „jsme smutní“ nebo „podívejte, jak jsou ty zasněžené Tatry krásné a důstojné“. A kdyby to stále ještě někomu nedocházelo, pod závěrečnými titulky se dozvíme, že „štěstí je přepychová věc“.
Román pro muže má i světlá místa – asi dvakrát se povedl vtip a Vanda Hybnerová svým výkonem ukázala, že vedle divadelní kariéry má i na tu filmovou. Ale ve výsledku se o něm vlastně nedá skoro nic říct – jeho největším problémem je, že vůbec vznikl. Případně, že vznikl jako celovečerní film. Našlehat z průměrné novelky přiměřeně hutnou věc do kina zřejmě odporuje zákonu o zachování hmoty a energie. Že se o to pokusil někdejší nadějný student režie Tomáš Bařina je pochopitelné, že se proti zdi vytrvale rozbíhá Michal Viewegh je buď smutné, obdivuhodné, nebo ekonomicky efektivní.
Související odkazy: ČSFD (flash trailer), Bontonfilm
Román pro muže komedie / drama, Česko, 2010, 100 min
Režie: Tomáš Bařina
Hrají: Miroslav Donutil, Miroslav Vladyka, Vanda Hybnerová, Táňa Pauhofová, Jan Budař, Filip Čapka, Ági Gubíková, Pavel Řezníček, Igor Chmela