Jan Jůn: Posunou se nyní britští labourité opravdu nalevo?
Britští labouristé ukončili včera stranický sjezd, který měl být hodnocením a tečkou za jejich prohrou v parlamentních volbách po třinácti letech u moci. Jak známo, díky hlasům militantních odborových centrál se novým vůdcem strany po premiéru Gordonu Brownovi překvapivě nestal – jak se očekáválo -- centristický exministr zahraničí David Miliband, ale jeho v mnohém levicovější mladší bratr Ed.
Jak už bylo jasné před pozoruhodnou několikakolovou volbou, ve které mělo mnoho voličů, včetně odborů, více hlasů, politické rozdíly mezi oběma bratry a jak pak Ed Miliband zdůraznil během inauguračního projevu, znamenají, že strana se nyní zjevně vrátí k pozicím tvrdé levicové opoziční strany. Jak s radostným úsměvem poznamenal po Edově projevu bývalý, stejně značně levicový vůdce strany Neil Kinnock, který nikdy nevyhrál parlamentní volby, ,,jeho'' strana mu nyní byla odklonem od středu nalevo vrácena. To sice může podle expertů i bratra Davida levicovou část strany těšit, ale zároveň to stranu učiní nezvolitelnou a odsoudí jí to kvůli obavám voličů k dlouhým rokům v opozici, právě jako v časech Kinnockova vedení.
Ed Miliband se sice ve zmíněném inauguračním projevu snažil svá předvolební stanoviska poněkud zmírnit, ale podle reakcí centristického křídla se mu to nezdařilo. Podle reakcí bratra Davida během Edova projevu se také dalo usuzovat na jeho vlastní další kroky a on nakonec později odpoledne prohlásil, že nehodlá kandidovat do stínové vlády a že odchází z vrcholné politiky, aby bratrovi nepřekážel. Experti dodávají, že odchod veřejností oblíbeného a poslanci i členstvem strany voleného Davida sice Edovi usnadní rozhodování, ale k popularitě strany rozhodně nepřispěje.
Navíc, postoje nového vedení strany, zaměřené tvrdě proti rozpočtovým škrtům vlády, nemají naději na podporu veřejnosti, zejména po nejnovější pochvalné zprávě Mezinárodního Měnového Fondu na adresu šetřivé britské konzervativně-liberální koaliční vlády. Zpráva ocenila její program snižování zadluženosti jako důsledný a důvěryhodný a dodala, že neočekává, že by britské hospodářské oživení a růst ekonomiky zhruba o dvě procenta v příštím roce byly ohroženy. Jak známo, Ed Miliband tvrdí, že je třeba tvrdé šetření zmírnit a omezit škrty ve veřejných výdajích, neboť jinak se Británie z krize nedostane. Místo toho chce více zdanit vyšší a střední příjmy a tučné výdělky manažérů veřejné sféry i prémie bankéřů, v čemž se těší podpoře veřejnosti, i když ohledně oněch nejvyšších platů říká to samé jako konzervativně-liberální vláda. Pro Eda bude ovšem ještě těžší setrvat na zmíněných pozicích po včerejším úderu z Irska. Tam bylo totiž oznámeno, že vládní finanční pomoc bankrotujícím bankám, hlavně Anglo-Irish Bank, z peněz daňových poplatníků dosáhla výše 45ti miliard euro a s úroky může dosáhnout až 50ti miliard euro.
To znamená, že země se zadlužila do výše 32ti procent hrubého domácího produktu, tedy desetkrát více než je Evropskou Unií povolený limit deficitu. Irská média nazvala včerejšek ,,černým čtvrtkem‘‘ a očekává se, že vláda bude muset zavést tak tvrdé rozpočtové škrty, o jakých se v jiných postižených zemích unie jako Řecko, Portugalsko a Španělsko, ani nesnilo. A cesta ze zadlužení, hlavně způsobená nadhodnocením cen nemovitostí a jejich nynějším poklesem až o 40 procent, bude dlouhá, neb podle MMF se nejdříve bude třeba prokousat vyšší nezaměstnaností, pramenící z poklesu ekonomických aktivit a všemi dalšími krizovými příznaky. Pro Británii, pro kterou Irsko je významným obchodním partnerem s exportem v dosavadní roční výši až 23 miliard liber, to bude znamenat další problémy a větší, nikoli menší škrty.
Je ovšem na závěr třeba poznamenat, že někteří komentátoři se stále domnívají, že Edovy postoje a jeho všem zřejmá značná inteligence a opravdovost, která je provází, jej musí dříve či později dovést do situace, kdy se rozloučí s odbory, které nejvíce přispěly k jeho zvolení -- a hrozily, že přestanou zadluženou stranu financovat, pokud se tak nestane -- a začne se opět přiklánět ke středové politice. Není totiž ani zdaleka jasné, jak daleko se od ní vůbec v praxi skutečně odchýlí.
Slova nebývají přece často proměněna v činy, i když některá – jako Edova výzva odborům sedmadvacetitisícového mediálního kolosu BBC, aby odvolali na příští týden plánovanou stávku kvůli snížení podnikových důchodů, neb v době sjezdu vládnoucích konzervativců by mlčení v éteru bylo v demokratické zemi neférovým diskriminačním krokem – naznačují dostatek dozrálé zodpovědnosti. Jak se Ed tedy skutečně vybarví, není stále stoprocentně jisté a v jeho stínovém kabinetu je centristů stále dost...
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
