Íránské ekranoplány

Sdělovací prostředky nazvaly ekranoplány "létajícími čluny". Těmto nízko létajícím hydroplánům se podle jejich vzorů známých z armády bývalého Sovětského svazu říká ekranoplány neboli letouny s dynamickým přízemním vztlakovým efektem. Írán dokonce zformoval celé jednotky těchto ozbrojených strojů a předvedl je na letošní vojenské přehlídce.

Ekranoplány se jmenují Bavar 2 a jsou to malé stroje. Na palubě ale mají kulomety, kamery a malé rakety, připomínají tak spíš vodní stíhačky. Díky malé výšce nad hladinou a vysoké rychlosti jsou jejich útoky velmi překvapivé, na radaru je totiž nelze vidět. Vojenské kvality ekranoplánů jsou zjevné a tento tah íránské armády nezůstane bez analýzy a odezvy potenciálních vojenských soupeřů.

Koncepce ekranoplánu pochází od několika německých a ruských leteckých inženýrů, vznikla už před 2. světovou válkou. Tento stroj létá několik metrů nad vodou, většinou výše než vznášedlo a níže než běžné letadlo. Ekranoplán má podstatně menší plochu křídel než letadlo a spotřebuje také mnohem méně paliva. Využívá totiž vyššího vztlakového efektu, který se vyskytuje jen těsně nad zemí či nad vodou. Nad vodní hladinou se pohybuje v porovnání s námořními stroji překvapivě rychle, létá například rychleji než okřídlené lodě nebo vznášedla.

Ekranoplány dosáhly svého technologického vrcholu v rámci sovětských námořních sil v 60. a 70. letech, kdy se nad hladinou Kaspického moře proháněly obrovské, těžkými raketami vybavené strategické "nestvůry". Byly dlouhé až 100 metrů a vážily stovky tun. Dosahovaly rychlosti až 500 km/h. Do rychlosti 80 km/h se chovaly jako loď, při 100 km/h se měnily v okřídlenou loď a teprve při rychlostech nad 150 km/h fungovaly jako letadlo.

V současnosti se uvažuje o civilním dopravním nasazení menších ekranoplánů např. v oblasti Baltského moře. Ekranoplány přesto zůstávají podobně jako vzducholodě poměrně exotickým dopravním prostředkem.