Robert Mikoláš: Čína klepe na evropskou bránu
Fotografie premiérů Řecka a Číny u antických chrámů na Akropoli, zprávy o dalších čínských investicích do loďařského průmyslu, stavebnictví či turismu a úmysl Pekingu nakoupit řecké dluhopisy, to vše v uplynulých dnech dominovalo zpravodajství médií nejen v Helénské republice a vláda v Aténách neskrývá radost.
Její snaha obracet se o pomoc stále dále na Východ však vyvolává i obavy, které sdílejí i úředníci v sídle Evropské unie. Čína totiž svou pozornost po Africe a Latinské Americe nyní obrací právě ke Starému kontinentu, kde cítí velkou příležitost.
Její neomezené finanční prostředky mohou totiž nejen zachránit potápějící se státy jako Řecko nebo Irsko, především ale Pekingu umožňují upevnit v Evropě jeho pozici. A pochopitelně to nebude zadarmo. A právě tady tkví pro demokratické státy sedmadvacítky nebezpečí. Lákání čínských investorů i kapitálu z nejlidnatější země světa je samozřejmě v pořádku. Kdyby třeba Číňané získali zakázky na stavbu dálnic v České republice, zřejmě by byla celá síť už vybudována a navíc za poloviční cenu.
Problémem ovšem je, že se vláda v Pekingu tuto pomoc i ekonomickou spolupráci nerozpakuje zneužít, třeba hrozbou Norsku v případě, že letošní Nobelovu cenu míru získá vězněný čínský aktivista. A podobnými příklady z poslední doby lze pokračovat. Například v době jednání islandského prezidenta Grímssona v Pekingu vyšlo najevo, že si Čína pozvala na kobereček ředitele státem podporovaného filmového festivalu v Reykjavíku, protože měl být promítán protibetský snímek.
Evropa proto musí jasně vymezit mantinely vzájemné spolupráce, aby totiž nakonec nedošlo k tomu, že bude kvůli snaze co nejvíce snížit obchodní deficit s Čínou tancovat, jak bude Peking pískat.
Autor je východoasijský zpravodaj Českého rozhlasu
