Údolím Jihlavy

21. říjen 2010

Podivuhodné skloubení techniky a přírody. Tak nějak by se dalo nazvat bezprostřední okolí Dalešické a Mohelenské přehrady na řece Jihlavě. Tyto dvě vodní nádrže vybudované v 70. letech 20. století v souvislosti se stavbou jaderné elektrárny Dukovany spoutaly jednu z nejkrásnějších moravských řek a její hluboké a skalnaté údolí pohřbily pod němé hladiny umělých jezer. Navzdory tomu putování kolem obou přehrad neztrácí punc romantiky a každého milovníka přírody bezpochyby nadchne.

Údolí Jihlavy mezi Třebíčí a Ivančicemi je poměrně špatně komunikačně dostupné a bez vlastního vozu se zde vymýšlejí jednodenní výlety dost obtížně. Zajímavým námětem na poznání všech přírodních i jiných zajímavostí je vícedenní putování od železniční stanice ve Vladislavi, kde začíná vzdutí Dalešické přehrady. Po pravém břehu odtud vychází červená turistická značka, která končí po mnoha desítkách kilometrů v Dolních Kounicích, kde Jihlava opuští atraktivní krajinné prostředí a vtéká do rovin Dyjskosvrateckého úvalu.

Kolem Dalešické přehrady
Červená značka z Vladislavi kopíruje v prvním úseku pravý břeh přehrady a vede střídavě po úbočích strmých svahů a přes úzké rokle bočních přítoků. Provoz je tu po většinu roku velmi řídký a šance, že někoho potkáte, poměrně malá. Vhodným ročním obdobím je jaro, kdy se ještě přes neolistěné stromy otevírají průhledy do hlubin údolí na hladinu jezera. Občas se vyplatí odskočit ze značené cesty na hranu údolního svahu, kde často vystupují překrásná skaliska.
Velmi atraktivní je bezprostřední okolí středověké hradní zříceniny s přívětivým názvem Holoubek, k němuž vede slepá odbočka z turistické trasy. Torzo věže, které představuje nejmarkantnější pozůstatek ze skromného a nevelkého hrádku, se vypíná na skalnatém ostrohu mezi hlavním údolím řeky Jihlavy a pravostranným přítokem Plešického potoka. Ten tvoří těsně před vtokem do přehrady hlubokou skalní rokli s malými kaskádami. Naplnění přehrady způsobilo, že hradní skála dnes trčí jen kousek nad hladinu a je prakticky ze tří stran obklopena vodou. Z výspy hradního návrší se otevírá krásný pohled na jezero a okolní břehy, které padají skalisky přímo do vody.

Hrad Templštejn

Hrad na ostrově
Vzdutí Dalešické přehrady způsobilo, že k místům dříve snadno dostupným se dnes musí jít velkou oklikou, po neschůdných skálách, anebo se k nim vůbec nedostanete. Příkladem je zřícenina hradu Kozlov, jež se před zatopením vypínala na protáhlém skalnatém ostrohu uvnitř mohutného zaškrceného meandru řeky naproti Holoubku. V současnosti je hradní návrší ostrovem uprostřed jezera, avšak vzhledem k tomu, že hladina Dalešické přehrady kolísá, při nízkém stavu se z vody vynořují hroty úzké skalnaté šíje, které hradní ostrůvek opět spojují s protilehlým břehem a lze k němu tedy dojít suchou nohou. Pokud to chcete zkusit, pokračujte po červené značce pěšky k mostu přes Dalešickou přehradu mezi Hartvíkovicemi a Stropešínem (otevírají se odtud neopakovatelné pohledy na přehradu a malebnou vesnici Hartvíkovice) a již beze značky zamiřte k vesnici Kozlany.

U chatové osady nad impozantním meandrem řeky začíná z protilehlého břehu jednoduše vyhlížející, ve skutečnosti však docela dobrodružná cesta na hrad Kozlov. Při sestupu k vodě musíte překonat nejedno skalisko, přičemž občas je nutno použít k přidržení všechny lidské končetiny. Bez dobré obuvi a základních znalostí pohybu ve skalním terénu nelze cestu doporučit. Podobně jako pro zříceninu Holoubku platí i pro Kozlov, že více než nepatrné zbytky zdiva zaujmou skaliska, na nichž byl hrad vystavěn. Zvláště směrem na sever padají téměř kolmo dolů několik desítek metrů až do vody. Z vrcholu skály se také otevírá pohled do dálek na protáhlé jezero a zatopené údolí. Člověka napadá otázka, kdy to tu bylo hezčí – před zatopením nebo dnes? Těžko říci...

Lodí k nejvyšší hrázi
Další putování kolem Malešické přehrady až k hrázi je poměrně nezajímavé, jelikož značená cesta vede daleko od řeky po náhorních pláních. V letní sezóně se proto vyplatí nasednout v Hartvíkovicích na loď a nechat se převézt do Kramolína poblíž hráze. Cesta vyhlídkovou lodí zprostředkovává kontakt s místy, kam se člověk běžně nedostane, a skýtá netušené pohledy na hezké krajinné scenérie a opuštěná zákoutí. Před případným nástupem na palubu však rozhodně nevynechejte výstup na Wilsonovu skálu, jež se kdysi tyčila do výše 100 m nad řekou. Dnes jí čouhá nad hladinu přehrady sotva polovina, i tak však stojí za to. Z vrcholové plošinky se zábradlím se otevírá další z krásných pohledů na hladinu jezera obklopeného lesy.

Přehrada Mohelno a jaderná elektrárna Dukovany

U Kramolína přechází červená turistická po hrázi Dalešické přehrady znovu do zajímavých přírodních partií na pravém břehu někdejší řeky. Tato hráz je se svými 104 m nejvyšší u nás, vyšší najdete v Evropě jenom v Alpách nebo na Urale. V délce 350 m, kterou musíte přejít z jednoho údolního svahu na druhý, se můžete opět kochat krásnými pohledy – tentokráte do hlubokého údolí dole pod hrází. Za pozornost stojí obloukový půdorys budovy strojovny, jež se měla původně přimykat k betonové hrázi. Během přípravných prací se ale zjistilo, že zdejší geologické podloží nemá patřičnou pevnost a projekt byl změněn na současnou sypanou hráz těsněnou jílem.

Sepětí techniky a přírody
Naopak níže ležící Mohelenská přehrada má hráz betonovou. Spolu s přehradou Dalešice tvoří jedno vodní dílo pro účely zásobování atomové elektrárny průmyslovou vodou, přičemž funguje zároveň jako přečerpávací elektrárna. Samotná vodní nádrž Mohelno slouží také k ředění odpadních vod z atomové elektrárny. Celý nevšední průmyslový komplex přehrady i atomové elektrárny si můžete nejlépe prohlédnout od obce Mohelno, kam dojdete zhruba po 10 km pochodu kolem přehrady. Z terénní hrany na okraji obce se otevírá neopakovatelný rozhled do krajiny. Hluboko dole šumí řeka Jihlava, která meandrem obtéká úzký terénní výběžek zvaný Čertův ocas. Dole u řeky rozeznáte bývalou papírnu a přilehlou budovu rekreačního střediska. Kousek nad ní proti proudu se již hrdě tyčí betonová hráz přehrady Mohelno a nad ní osm mohutných chladících věží atomové elektrárny Dukovany. Věže s oblaky sražené páry ční hrdě nad obzorem a dávají sebevědomě vědět, kdo zkrotil pro potřebu lidského blahobytu okolní přírodu a krajinu. V ostrém kontrastu se u řeky Jihlavy stýkají dva zcela rozdílné světy – přírodní a betonový. Tato jedinečná krajinná scenérie u nás nemá obdoby a je věcí individuálního názoru, zda-li je hezká, nebo ne. Každopádně stojí za vidění a rozhodně každý nad ní užasne.

Mohelenská hadcová step
Pokud vás nepotěší pohled na atomovou elektrárnu, pak vás určitě nadchne Mohelenská hadcová step, která patří k našim nejcennějším chráněným územím. Vznikla na prudkých, jižně orientovaných svazích nad řekou Jihlavou, kde panují mimořádně nepříznivé podmínky pro růst a život vegetace. Podloží tvoří přeměněná ultrabazická hornina hadec (serpentinit), jež díky své rozpukanosti propouští veškerou srážkovou vodu a navíc pohlcuje vlivem tmavé barvy velké množství tepla. Výsledkem jsou mimořádně teplé a suché ekologické podmínky pro veškeré životní formy. Daří se tu zejména plazům, pavoukům a mravencům, většina rostlin vykazuje nanismus, což znamená, že dosahují pouze zlomku své obvyklé velikosti, tedy trpasličích forem. Na druhé straně je hadec bohatý na hořčík a železo, což podmiňuje přítomnost neobvyklých rostlinných druhů.
Původně sloužila step jako obecní pastvina, po vyhlášení chráněným územím se ponechala přirozenému vývoji. Ukázalo se však, že cenná společenstva zarůstají náletovými dřevinami a jinou nežádoucí vegetací, takže v posledních letech se pastevectví na step znovu v rámci ochrany přírody vrací.

Mohelenská hadcová step

Přírodní park Střední Pojihlaví
Obdobná, avšak mnohem menší hadcová step se nachází u obce Biskoupky, vzdálené zhruba 10 km po proudu řeky, která pod Mohelnem teče původním, přehradami již nezaplaveným údolím a tvoří páteř přírodního parku Střední Pojihlaví. Kromě samotné romantické řeky s neodmyslitelnými rybáři a chatami nadchnou i zajímavosti v bezprostředním okolí. Velmi oblíbená a vyhledávaná je zřícenina hradu Templštejna, na níž se vystupuje od stejnojmenného rekreačního střediska úzkou roklí. Bohužel výhled do krajiny a do hlubin údolí Jihlavy za poslední léta poněkud zarostl. Plnohodnotnou náhradu však v tomto směru skýtají skalní útvary Baby, jež jsou součástí chráněného území Velká skála. Prochází blízko nich červená turistická trasa a na vrcholy skalisek lze vystoupat i nehorolezeckými cestami.

Z Řeznovic, kde stojí překrásný románský kostel, protéká Jihlava již méně impozantní, nicméně stále hezkou krajinou. Pokud v Ivančicích nenasednete na vlak nebo autobus, můžete si vybrat dvě větve červené značky do Dolních Kounic – jedna vede po levém břehu řeky přes malou rozhlednu Na Oklikách a obec Moravské Bránice, druhá po pravém břehu řeky kolem rozhledny Réna a pod obrovským železničním viaduktem, který překlenuje hluboké jihlavské údolí. Možností, co vše obdivovat kolem řeky Jihlavy, je – jak vidíte – opravdu mnoho a za jeden den to stihnout rozhodně nelze.

Článek a fotografie poskytl časopis Naše příroda.

Občanské sdružení Naše příroda je neziskovou organizací. Jejím základním cílem je informovat o přírodě, životním prostředí a jejich ochraně.


autor: Martin Janoška
Spustit audio