Přešlapy při azylových řízeních vyvolávají pobouření v Rakousku
Rakousko je pobouřené osudy několika přistěhovaleckých rodin, které úřady vykázaly ze země. Šlo vesměs o imigranty, kterým Rakousko nepřiznalo azyl. Šokující jsou okolnosti těchto vyhoštění. Děti přistěhovalců odvádí přímo ze školních tříd policejní eskorta. Matky s kojenci musí svoje byty opouštět v poutech pod dohledem samopalů.
My vám dnes nabízíme Zblízka příběh jedné takové roztržené rodiny. Roli v něm hraje i Česká republika. Ve Vídni natáčel zpravodaj Vojtěch Berger.
Vídeňský taxikář Fahim Naziri je na pokraji nervového zhroucení. Do června byl šťastným otcem několikaměsíčního syna. Se svoji mongolskou přítelkyní se chtěl brzy oženit. Pak ale přítelkyně nedostala povolení k pobytu a u Fahima zazvonila policie.
Příběh vídeňského taxikáře zaznamenal zpravodaj Českého rozhlasu Vojtěch Berger
“Přišli v 10 ráno, naložili ženu i dítě do auta a byli pryč.”
Fahimovu přítelkyni zadrželi a i s pětiměsíčním dítětem odvezli z Rakouska zpátky do České republiky, kde měla předtím pracovní vízum. V českém uprchlickém zařízení měla počkat na vydání do své rodné země, do Mongolska. Její poslední evropská adresa tak zněla Bělá pod Bezdězem.
“Dostal jsem zprávu od českých úřadů. Byla tam jen adresa. Zadal jsem ji do navigace v autě a vyrazil. Do kufru jsem dal nějaké jídlo, minerálku a dětskou výživu.”
Od června jezdil Fahim za přítelkyní a dítětem každé dva týdny. Pět hodin cesty do Bělé pod Bezdězem, 60 minut se svoji rodinou a pět hodin zpátky. Tenhle týden jel ale naposled. Jeho přítelkyni a dítě poslali zpátky do Mongolska.
“Nevím, co budu dělat, nemám žádnou naději,” říká Fahim. Podobných příběhů je mezi imigranty v Rakousku spousta. Doteď se o nich moc nemluvilo a úřady mohly postupovat celkem svévolně.
Žadatelé o azyl teď ale mají zastánce, který se stará o jejich práva - organizaci s trochu úsměvným názvem Purple Sheep (Růžová ovečka). Podstatu aktuálního pozdvižení kolem imigrantů vysvětluje jeden z členů společnosti Ambrol Stoika.
“Ten zakopaný pes je v zákoně. A v tom, že soudy rozhodují o azylových žádostech tak dlouho, může se to protáhnout i na deset let. Mezitím si imigranti v Rakousku založí rodiny. A jejich děti, které se tu narodí, jsou podle mého osobního názoru už opravdoví Rakušané. A jako takové je můžete jen těžko vykázat ze země.”
Jaké jsou další argumenty, aby děti přistěhovalců zůstaly v Rakousku? Jednak už zpravidla mluví výborně německy. Jednak většinu svého života prožily v Rakousku, a ne někde v Kosovu, Arménii nebo Mongolsku jako jejich rodiče.
Taxikář Fahim říká, že jeho přítelkyně a malý syn většinu času stráveného v českém uprchlickém zařízení prostonali. Jenže z Rakouska jsou šmahem vykazovány i děti, které nutně potřebují lékařskou péči, která není u nich doma dostupná, a bez které zemřou.
Rakouská ministryně vnitra Maria Fekterová teď pod tíhou argumentů zdánlivě mění kurz a dovolila, aby se do Rakouska vrátily za nemocnou matkou dvě dcery, které nedávno úřady vykázaly i s jejich otcem do Kosova, a rodina tak zůstala rozdělená.
“Ukázali jsme, že když jde člověk důsledně právní cestou, může v demokratické zemi, jakou Rakousko je, něco změnit,” říká pan Stoika z organizace Purple Sheep. Ta dokázala velkou věc, rozproudila v Rakousku debatu, jaká tu ještě nebyla.
To je ale jen chabá útěcha pro taxikáře Fahima. Jeho přítelkyně i dítě jsou už v dalekém Mongolsku. A jak je dostat zpátky, Fahim neví. Rakousko tak i po desítkách let zkušeností s imigrací bude hledat cestu, jak přistěhovalce na základě svého výsadního práva sice odmítnout, ale jak jim přitom neublížit.
