Běžec na lyžích Koukal - přes smůlu až k bronzu na OH
Rok 2010 byl ve sportovní rodině bratrů Koukalových tím doposud jednoznačně nejúspěšnějším. Lyžař Martin získal bronz na olympiádě ve Vancouveru, hokejista Petr se stal v Kolíně nad Rýnem mistrem světa. Na olympijských hrách se ale dosud nepředstavil, a tak je nejnovější díl Olympijského zeměpisu logicky věnován staršímu z dua - Martinovi.
Martin Koukal se narodil 25. září 1978 v Novém Městě na Moravě. Mnoho lidí ho zná jako sprintera, který se mistrem světa stal paradoxně v maratonu. To bylo v roce 2003 ve Val di Fiemme.
Cenný kov získal i na dalším světovém šampionátu dva roky poté, tentokrát s Dušanem Kožíškem ve sprintu dvojic, opět, jak jinak, než volnou technikou.
,,U nás obou to je hlavně o technice a skejt je to, co umíme," ví dobře Martin Koukal. Dušan Kožíšek to ostatně potvrdil obhajobou bronzu v roce 2007, to měl ovšem za parťáka Milana Šperla.
Koukal tak musel na další velkou medaili čekat. A podobně jako mnoho krajanů vzhlížel k loňskému libereckému šampionátu, především pak ke štafetě, ve které se kvarteto Jakš, Bauer, Magál a Koukal chtělo rehabilitovat za olympijský Turín, kde Čechům útok na stupně vítězů zmařila špatně vyplněná soupiska vedoucím týmu Květoslavem Žalčíkem. Jenže na domácí půdě z toho byla až 11. příčka.
,,Štafeta měla být vrchol a nebyla. Byla to pro mě priorita. Doufali jsme, že předvedeme něco jako tým, a nevyšlo to," líčil Koukal.
První možnost nápravy měl Martin Koukal na olympiádě ve Vancouveru. Největší šance si dával spolu s Dušanem Kožíškem ve sprintu dvojic volně. Skončili šestí, a to i vinou Kožíškovy zlomené hůlky v jednom úseku a pádu v tom následujícím.
,,Když se to s***, tak se to s*** se vším všudy. Šťastný určitě nejsem. Šesté místo je dobré, na olympiádě obzvlášť, ale bylo na víc."
Za osm let v papučích
A tak se Martin Koukal pomalu smiřoval s tím, že už olympijskou medaili nemusí nikdy získat. Nebo alespoň v týmovém sprintu, protože volnou technikou se pojede až za osm let.
,,To už bude beze mě. To budu sedět doma v papučích u televize a fandit a kritizovat, jak to blbě jedou," směje se Koukal.
Olympijské hry ve Vancouveru ale sprintem dvojic nekončily, do štafety dostala důvěru opět čtveřice Jakš, Bauer, Magál a Koukal. Výsledek byl tentokrát úplně jiný než rok předtím v Liberci.
Martin Jakš sice předával až na deváté pozici, Lukáš Bauer ovšem vytáhl Čechy na druhé místo. Když pak Jiří Magál předával Martinu Koukalovi s půlminutovým náskokem na bramborovou medaili, začal tep fanoušků u rozhlasových i televizních přijímačů stoupat.
Bronzová radost
Jenže za Nory finišoval superman Petter Northug. A ten ztrátu stahoval a stahoval.
,,Trošku jsem se na konci bál, když tam Northug přijel. ale Kukín ukázal, že tam to kolínko umí dát," prozrazuje pointu Lukáš Bauer. Northug sice Koukala předběhl, český bojovník ale své kolínko a vlastně celé tělo strčil před Francouze Jonniera. Bronzová euforie mohla propuknout.
,,Já jsem od té týmové radosti, kdy se raduje celý tým i se servisem. O tom jsem dlouho snil, doufám, že to zopakujeme, ale i kdyby ne, tak naše generace, které to stále utíkalo, to konečně dokázala," zaradoval se tehdy Martin Koukal.
