Čeští lékaři změnili mladým Afgháncům životy

Jsou malí, nemocní a potřebují lékařskou pomoc. Měli však smůlu. Narodili se v zemích, kterými prošla válka, a lékařský zákrok je v jejich rodné zemi zcela nedostupný. Řeč je o dětech, kterým vrátili zdraví čeští lékaři. Za posledních 17 let prošlo programem Medevac 126 dětí z Bosny a Kosova a v posledních letech zejména z Afghánistánu. Jak žije jeden z bývalých pacientů?

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vojenská polní nemocnice (ilustrační foto)

Vojenská polní nemocnice (ilustrační foto) | Foto: Ministerstvo obrany ČR

Jsme v domku poblíž kábulského letiště. Nevelký dvorek, dva pokoje a kuchyň. Tady je domov malého Sabira. Je mu 6 let, ale na svůj věk je docela malý. Především je však velmi plachý a dlouho se skrývá za svým otcem. „Dnes je na tom zdravotně docela dobře. Dovádí s ostatními dětmi, někdy dokonce hraje fotbal,“ říká Sabirův otec. „Když se ochladí, má trochu problémy. A občas ho musíme vzít do nemocnice. Snad se to zlepší s přibývajícím věkem.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Čeští lékaři změnili mladým Afgháncům životy

Sabir je nejstarší ze tří sourozenců, je však miláčkem celé rodiny. Možná i proto, že je zranitelnější než ostatní děti jeho věku. Sabir totiž stále ještě nemluví. „Znám ho od narození. Před operací v České republice téměř nechodil, nemohl se hýbat. Teď je to mnohem lepší, určitě o 90 %,“ říká Sabirův strýc Nazir.

Malý pacient přirostl k srdci i Lucii Tomáškové ze sdružení InBáze Berkat, která se o něj starala během jeho pobytu v Praze. „Mám tady fotku. Takhle vypadal, když přiletěl. Mám i fotky po operaci, jak se směje, jak se učí chodit na chodbě nemocnice,“ ukazuje. „Je to moje láska a celé 4 měsíce jsme spolu prožívali opravdu intenzivně.“

Nebýt operace, nejspíš by nežil

Sabir měl štěstí. Čeští lékaři z vojenské polní nemocnice, která byla tehdy v Kábulu, jej vybrali jako nadějného pacienta. Krátce po vyšetření odletěl do Prahy, kde podstoupil další vyšetření srdce a míchy. Nebýt operace, nejspíš by už nežil.

„Sabir měl vážné vady. Bez operaci by zemřel jako malé dítě,“ vysvětluje Lucie Tomášková, která jej doprovázela ke každé operaci a dennodenně o něj pečovala. Na ni však nejspíš malý Sabir zapomněl. Ze svého čtyřměsíčního pobytu si kromě zdraví odnesl do života i praktické návyky. „Tehdy byl sice hodně malý, ale v Praze se naučil umývat si ruce před jídlem. Stal se až úzkostně čistotným. Když má špinavé ruce, začne hned plakat a chce se umýt,“ směje se Nazir.

Nejen malému Sabirovi změnil pobyt v Česku život. Nikdo jiný z rodiny neuměl anglicky, a tak ho doprovázel jeho strýc. „Strýc Sabira byl velmi mladý. Bylo mu asi 20 nebo 22 let a neměl ani ponětí, jak se starat o malé dítě. Proto jsem zůstávala v nemocnici a starala jsem se o něj sama,“ vzpomíná Lucie Tomášková.

Zatímco byl Sabir v nemocnici, jeho strýc objevoval život v Evropě. S malým pacientem se sice do Kábulu vrátil, nemyslel však na nic jiného než na další cestu do Evropy, a tak se vydal na dobrodružnou pouť přes Írán a Turecko až do Holandska. Do Kábulu se už nevrátil.

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme