I želvy si potřebují hrát

Profesor psychologie Gordon Burghardt z Tennesseeské univerzity studoval chování mláďat různých plazů už léta a nikdy je nepozoroval při ničem, co by připomínalo hru. Zlom přišel s vodní želvou kožnatkou africkou (Trionyx triunguis) jménem Pigface, která žije v Národní Zoo ve Washingtonu. Metr dlouhá želva si hrála s basketbalovým míčem plovoucím na hladině, opakovaně do něj strkala čenichem a vyhazovala jej do výše. Gordon Burghardt je jedním z výzkumníků, kteří definovali kritéria „hry“. Dají se shrnout do jedné věty: hra je opakované chování, které je neúplně funkční vzhledem ke kontextu nebo věku, ve kterém je předváděno, a které člověk nebo zvíře předvádí dobrovolně ve chvílích, kdy není ve stresu.

Hru spolu s dalšími vědci objevil i u živočichů, u kterých bychom „hravost“ dvakrát neočekávali. Kromě želvy kožnatky k nim patří varan komodský, který si hraje se svým ošetřovatelem, chobotnice, která prohání lahvičky po hladině vody, a dokonce i hmyz. Blanokřídlí vosíci se každé jaro, kdy je potřeba ustanovit v hnízdě dominanci, přetlačují, olizují a okusují. Stejné chování ale vědci zaznamenali i před zimní hibernací, kdy bitvy o společenské postavení nejsou třeba. Vědci se domnívají, že vosíci si prostě hrají - jejich chování všechna kritéria hry splňuje.

Zdroj: ScienceDaily, The Scientist