Hrdý je na nás celý region, zní z fotbalové vesnice Hoffenheimu
Hrát profesionální fotbal na vesnici je šílenství, které nemůže mít dlouhého trvání. Naznačují to příklady Drnovic, Blšan a dalších českých ligových klubů z malých obcí, o kterých jsme vám vyprávěli v našem letním seriálu. Všechny se propadly zpátky do fotbalového podpalubí. V německém Hoffenheimu ovšem věří, že jim se nic podobného nestane. Klub, který pochází z třítisícové vesnice, hraje už třetím rokem nejvyšší německou soutěž, hraje na moderním stadionu pro třicet tisíc lidí a jeho fotbalová akademie chrlí talentované mladíky. Inu, tak trochu jiná fotbalová vesnice…
Nesluší se překládat, jak přesně zní hanlivý pokřik, kterým klučinové před stadionem častují fanoušky týmu, proti němuž bude jejich Hoffenheim o hodinu později hrát bundesligové utkání. Bez ohledu na obsah je to zvláštní situace. Tihle výrostci ve škole teprve nedávno brali malou násobilku, a přesto pamatují celou profesionální éru svého klubu. Jsou tu ale i další nezvyklosti.
„Na zápasy Hoffenheimu jezdím zásadně na kole. Mám permanentku, takže mě netrápí, že je vyprodáno, právě naopak. Ale ten foťák schovejte, to by nešlo,“ odmítá publicitu jeden z mála fanoušků, kteří nepřijeli autem nebo vlakem, což jsou nejběžnější způsoby dopravy na nový třicetitisícový stadion.
Fanoušci až z Hongkongu
Ten totiž stojí kousek od nádraží a přímo u sjezdu z dálnice do městečka Sinsheim. Hrát Bundesligu přímo v třítisícovém Hoffenheimu, který je odtud asi pět kilometrů, na to už si v klubu netroufli.
„Ale ne že by nás někdo vyháněl, žádné negativní reakce nebyly. Vesnice je hrdá. A nejen vesnice, ale celý region je hrdý na to, co se tu vybudovalo,“ říká prezident hoffenheimského klubu Peter Hofmann, který coby funkcionář pamatuje i dobu živoření v nejnižších německých soutěžích. Dnes má Hoffenheim fanoušky po celém světě.
„Hodně jich je z Hongkongu, odkud mi posílá e-maily s fotkami třeba i rodinka s malými holčičkami v dresech Hoffenheimu. Píšou tak pětkrát do roka. Člověk na nich vidí, jak děti rostou. Z Ameriky taky dostávám hodně dopisů. Jsou od potomků Hoffenheimanů, kteří odešli ve 30. letech. Máme hodně s radostí psaných ohlasů,“ chlubí se Hofmann.
Všechno v barvě modré a bílé
U některých současných obyvatel Hoffenheimu zašlo nadšení pro fotbal vskutku daleko. Atrakcí pro fanoušky ze širokého okolí je dům Heriberta Breuniga natřený v modro-bílých klubových barvách. Cestou na zápas jich tu zastavuje hodně.
„Nemám ponětí, kdo je ten člověk, ale četl jsem o tom domu v novinách, tak si ho chci vyfotit. Jsem z Bonnu, to je asi dvě stě kilometrů. Hoffenheimu jsem začal fandit, když postoupil do Bundesligy, líbil se mi jeho příběh,“ představuje se mi fanoušek Horst.
Jeho přítelkyně Jean mezitím předvádí plyšového maskota, který jako zdatný břichomluvec vyluzuje svéráznou verzi klubové hymny. Její tóny tu prý nikoho nerušily, ani když na pětitisícovém stadionu nad vsí zněla pravidelně.
„Je to tady klidnější, co se klub odstěhoval do Sinsheimu. Ale ani předtím tu fotbal nikomu nevadil, naopak jsme na něj všichni pyšní. I já výsledky sleduju a musím říct, že se tu vždycky žilo celkem příjemně,“ pochvaluje si paní, která je živoucím důkazem, že fotbalem v Hoffenheimu žijí všichni od mladíků až po babičky.
Miliony na fotbal i boj s rakovinou
Až se to některým přistěhovalcům těžko chápe: „Fotbal tu potkáte na každém kroku, všechno je modro-bílé – vlaječky v autech, klubové zboží v každém obchodě – oni jsou fakt blázni. Když jsem to tu viděla poprvé, nevěřila jsem. Hoffenheim je prostě synonymem pro fotbal,“ říká paní Fontana.
Obsluhuje mě při tom v restauraci na stadionu, který už slouží jen hoffenheimské mládeži a ženám a který nese jméno muže, který učinil Hoffenheim světoznámým, tedy miliardáře Dietmara Hoppa.
„Bez pana Hoppa by se to nikdy nepodařilo. Máme teď i spoustu dalších sponzorů, ale Hopp nás pořád podporuje. Podstatné je, že v Hoffenheimu vyrostl a má k němu vztah. Dává dost peněz třeba i na boj proti rakovině a prosperuje díky němu celý region,“ velebí klubového mecenáše prezident oddílu Hofmann a dodává:
„Cílem našeho klubu je samozřejmě hrát trvale Bundesligu. Vlastní odchovance bychom chtěli dostávat do A-týmu. Nemusíme nutně být mistry Německa. Kdybychom se dostali na pohárová místa bylo by to pěkné, ale není to žádná nutnost,“ tvrdí Hofmann a je spokojený s další domácí výhrou.
Ta činí slova klubové hymny o snu, který nikdy neskončí, zase o něco pravdivější.
