Význam rašelinišť v krajině
Rašeliniště jsou u nás poměrně vzácným biotopem. Rašeliníky, které je z velké většiny tvoří, nemají žádný kořenový systém a potřebnou vodu a živiny čerpají celým povrchem těla. Rašelina vzniká i z dalších rostlinných zbytků – proto rozlišujeme např. tzv. suchopýrovou rašelinu, ostřicovo- mechovou, nebo i rašelinu dřevovou, která vzniká rozpadem dřevin.
Rašeliniště jsou ohrožena jednak těžbou rašeliny, spontánním nebo umělým zalesňováním a také odvodňováním. Jaká je jeho historie u nás přiblížil Vladimír Melichar z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Historie odvodňování rašelinišť a navazujících lesních porostů je stará minimálně 300 let. I ty nejméně přístupné oblasti v rámci našeho území začaly být zpřístupňovány z důvodů lovu či hospodářského využití. Ovšem dodnes existují lokality, kam se bez dalších technických pomůcek, jako jsou sněžnice nebo loď, není možno dostat, protože se tam člověk hluboko boří. Snahou bylo pěstovat dřevo na co největší ploše. Tento důvod vedl k devastaci rašelinišť a také na ně navázaných rašelinných lesů plošně po celém území České republiky. Masivně byla odvodňována i rašeliniště v tak přírodovědně zajímavých oblastech jako jsou Modravské slatě na Šumavě, v Krkonošském národním parku a samozřejmě o to více v nechráněné krajině Krušných hor.
Kdy zhruba docházelo k těmto nešetrným zásahům?
Již od předminulého století, kdy ovšem hlavní technikou byl rýč. Vybudované příkopy nebyly příliš hluboké, byly na hloubku toho jednoho rýče. Naši předci nad tím více přemýšleli, proto ty meliorační příkopy většinou nebudovali po spádnici. Často měly za cíl minimální odvodnění, aby bylo možno alespoň nějaké využití pozemku. S příchodem techniky a v podstatě i s levnou ropou začalo být prováděno masivní plošné odvodňování biotopů, ať již lesních nebo rašelinných, převážně v 70. a 80. letech. A trvalo to až do roku 2005.
Masivní odvodňování souvisí i s překryvem tohoto území s oblastmi postiženými imisemi lesních porostů, protože to vedlo k poměrně masivnímu odumírání dřevin. To často nebyli lesníci schopni dobře odlišit od přirozeného odumírání na místech s vysokou hladinou spodní vody a docházelo k velkoplošným těžbám.
K tomu docházelo v oblasti Krušných hor?
Ano, Krušných hor, Jizerských hor, ale i Krkonoš a Orlických hor. Po provedení masivního odlesňování docházelo k efektu snížení transpirace vody z pozemků. Je známo, že velké stromy lépe transpirují vodu, a tak dochází i na hodně zamokřených pozemcích k tomu, že vlastně jako zamokřené nevypadají. Když se tyto stromy velkoplošně vykácely a bylo potřeba území zalesnit alespoň náhradními dřevinami, byla transpirace bylinnou vegetací podstatně menší a objevilo se plošné znovuzamokření pozemků.
Takže to vlastně mělo úplně opačný efekt?
Jako vždycky, když se snažíme poručit větru a dešti – často to mělo i ten efekt, že porosty následně vznikající trpí dnes suchem, protože jsou odvodněné, nebo jsou velice nestabilní, protože zde vlastně vyrůstají vyšší, než by na takové stanoviště patřily. Jejich kořenový systém není schopen v měkké půdě rašelinišť ten strom od určité výšky udržet a zakotvit.
V dnešní době jsou častým problémem povodně, častěji se objevují přívalové deště atd. Jaký vliv na retenční schopnost krajiny může mít odvodňování a fakt, že rašeliniště mizí?
Samozřejmě to má ohromný vliv na retenci vody v krajině, krajina ztrácí schopnost vodu nejen zadržovat, ale i zpomalit nebo rozfázovat extrémní průtoky. Ty bývají dány extrémními srážkami a ani krajina, která bude v pořádku, je zcela neodstraní. Ale i to, že nedojde ke kumulaci jednotlivých vln z jednotlivých mikropovodí a že dojde ke zpomalení odtoků, může mít obrovský význam právě pro ty nejhorší události. Musíme si uvědomit, že když srážky dopadnou do nasyceného povodí, tzn. nasáknutého vodou, nemůže ani dobře zachovalé rašeliniště zadržet příliš vody. Ale pokud srážky přijdou po nějakém období, které bylo krátkodobě sušší, fungují rašeliniště minimálně v té horní vrstvě, kde voda kolísá, jako spolehlivá houba. Představte si to jako retenční nádrž na obrovské ploše o hloubce třeba i půl metru.
Z toho je vidět, že rašeliniště jsou velmi důležitá pro vyvážený vodní režim v krajině. Existují už v dnešní době nějaké revitalizační projekty?
V současné době se provádí revitalizace rašelinišť na řadě lokalit, samozřejmě se nejprve začalo v těch nejcennějších chráněných územích. Velmi dobře probíhají revitalizace rašelinišť na Šumavě, kde se zároveň s jednotlivými opatřeními (spočívají v přehrazení příkopů) provádí výzkum, který dokumentuje i pozitivní vliv revitalizací na kvalitu vody, která z rašelinišť vytéká. Další zajímavou lokalitou jsou Krušné hory, které byly asi nejvíce postižené odvodňováním – tam se dneska revitalizují rašeliniště U jezera nebo Božídarské rašeliniště.
