Mizející číslo, novinka v přímých přenosech činoherních divadelních představení NT Live

Podívat se byla naše spolupracovnice Jana Soprová.

Nová sezóna živých divadelních přenosů pod značkou NT Live dává dramaturgickým výběrem pro tuto sezónu najevo, že zajímavé tituly jsou k vidění i na jiných scénách než v londýnském Národním divadle. Představení skupiny Complicité A Disappearing Number (Mizející číslo) jsme mohli sledovat v přenosu z Theatre Royal Plymouth. I když se v tomto případě nejednalo o žhavou novinku (hra autora a zároveň režiséra Simona McBurneye získala Evening Standrad Theatre Award a The Theatre Critics´Circle Theatre Award v roce 2007 a Olivier Award za nejlepší hru v roce 2008), v každém případě text a jeho pozoruhodné jevištní ztvárnění rozhodně stojí za to, aby byl představen v celosvětovém měřítku.

Je to hra z rodu Frayenovy Kodaně, Stoppardovy Arkádie či nejnovějších her o finanční krizi Davida Hara a Lucy Prebbleové – propojující výrazně odborné téma s působivými lidskými osudy. V zápletce hraje hlavní roli matematika, přesto jsou dva příběhy, které se tu prolínají, fascinujícím svědectvím o lásce, vášni, talentu, vykořeněnosti, ale i věcech mezi nebem a zemí. Jeden z nich se odehrává v současnosti, jeho protagonisty jsou matematička Ruth a její obdivovatel (později manžel), Američan indického původu Al Cooper. Druhá linie příběhu odehrávající se v roce 1914 vypráví o přátelství a spolupráci dvou významných matematiků 20. století, cambridgeského profesora G. H. Hardyho a prostého brahmána z indického Madrasu Srinivasy Ramanujana. Profesor Hardy pro svět objevil mladého matematického génia, a přiměl ho (byť to bylo proti jeho brahmánskému přesvědčení), aby přijel pracovat na britskou univerzitu. Ramunujan sice přispěl k vývoji evropské matematiky, nicméně nedokázal se přizpůsobit evropskému způsobu života (v době války zde jako vegetarián žil pouze o rýži a mrkvi a trpěl podvýživou), a po krátké době se vrátil do Indie, kde ve 33 letech zemřel.

Zatímco postavy Ramanujana a Hardyho vycházejí ze skutečných postav, Ruth a Al jsou fiktivní charaktery. Ruth, okouzlená matematickým dědictvím Ramanujana se rozhodne vypravit do Indie, aby tu mohla nahlédnout do jeho autentických zápisků. Osud tomu chce, že v Indii nalezne svou smrt.

Ve scénickém provedení se daří logicky propojovat časoprostorové dimenze, kromě poměrně jednoduchých scénických prvků (jako pultík v přednáškovém sále, postel v hotelu, taxík vytvořený z několika židlí či lavice ve vlaku) je využito velkoplošných projekcí – ať už se jedná o dlouhé číselné řady míhající se nad hlavami protagonistů, či ubíhající záběry z indických ulic či krajiny. Dokonalá souhra všech prvků scény vytváří živoucí, tajemný obraz života propojeného s mystikou virtuální reality.

Výkony jednotlivých herců jsou vedeny s decentním minimalismem, ale hlubokým psychologickým podtextem. Na scéně se objeví pouhých osm herců, nicméně dokážou zaplnit scénu tak, že máme pocit, jako by jich bylo dvakrát tolik. I když mužští představitelé jsou ve svých rolích psychologicky autentičtí a technicky bezchybní, absolutorium patří představitelce matematičky Ruth Saskii Reevesové. Její zapálená profesorka matematiky, která ohromí hned na počátku nejen perfektní studií fyziognomie staropanenské emancipované ženy, a zároveň fascinující hektickou scénou, kde několik dlouhých minut popisuje tabuli dlouhými číselnými řadami. Stejně autenticky, s téměř hmatatelně bolestnou dojemností, dokáže však herečka zprostředkovat divákům svou naději pozdního těhotenství, a následnou tragédii ženy, která přijde o nenarozené dítě.