V tureckých rytmech

Ať sednete do taxíku, vstoupíte do restaurace nebo obchodu, nebo stojíte jen tak na ulici, odevšud vyhrává turecký pop. Turecké melodie, které se tisíckrát donekonečna opakují a poměrně ploché texty, to vše podbarvené počítačovou hudbou, nebo chcete-li tucáním. Taková hudba je v Turecku moc oblíbená.

Každý rok hudební trh vychrlí nějaké nové vypreparované zpěváky nebo zpěvačky, často bývalé modelky, které najednou objevily svůj skrytý talent. Hudební televizní kanály nepouštějí skoro nic jiného. Na obrazovce se střídají načančané modelky v minisukních, a vše, co mají na sobě včetně ohromného make-upu a účesu, je vlastně zajímavější, než jejich samotný hlas. U opačného pohlaví jsou zase známé pomalé tklivé melodie, jejichž vážnost na obrazovce ještě umocňuje ztrápená tvář ublíženého tureckého zpěváka. Je to zkrátka podívaná. Ještě jednou zopakuji, že tato hudba, která vlastně s hudbou nemá mnohdy nic společného, je hodně populární. Mladí lidé chodí na koncerty těchto hvězdiček do módních nočních klubů, kde koncerty začínají nejdříve o půlnoci. Do této skupiny patří i asi nejznámější turecká hvězdička, zpěvák Tarkan.

Turecký rock je o poznání lepší, nebo alespoň nezavání tolik prvoplánovostí a texty rockových písní jsou často zhudebněnými básněmi. Stejně jako to bývá u jiných rockových kapel jinde na světě, i tady jde většinou o muzikanty, kteří hrají roky někde po zkušebnách, než si jich někdo všimne a vydá první album.

Turecké tradiční melodie během návštěvy v zemi můžete taky poměrně často slyšet – buď ve vysílání některé televizní stanice, anebo můžete na muzikanty narazit přímo v ulicích měst. Melodie jsou to většinou velmi táhlé, molové a dojemné. I styl zpěváků, které často doprovázejí hudebníci s tradičními hudebními nástroji, jako strunné nástroje saaz nebo oud, nebo tradiční bubny a flétny, je velmi dramatický.

Charakteristický projev zpěváků je naprostou součástí tradiční hudby. I když člověk nerozumí textu, naprosto přesně ví, jaké emoce jím právě cloumají. Takovýmto písním se lidově říká arabesky. Stručně řečeno jsou to orientálně znějící písně s nekonečnými tragickými texty, ve kterých se lidé vyzpívávají ze svého utrpení. Populární se staly hlavně v 70. letech, ale v poslední době se někteří intelektuálové snaží popularitu této podle nich nevkusné hudby omezit.

Druhou základní skupinou tradičních písní jsou taneční. Určitě ale tušíte, že o žádnou polku, ani valčík nepůjde. V Turecku se netančí v páru, ale v kruhu. Většinou tančí muži a ženy zvlášť v kruhu, se zdviženýma rukama luskají nebo tleskají do rytmu. Rytmus u tanečních písní udává velký buben, do kterého muzikanti bijí s plnou parou jednou paličkou. A nikdy bych nevěřila, jak podmanivé může být takové sólo na jeden jediný buben. Tanec nepochybně v Turecku k hudbě patří. Tančí se často a s velkou oblibou, převážně na společenských událostech – na zásnubách, svatbách a dalších oslavách. Občas se ale začne tančit jen tak zničehonic na ulici. Patří k tomu poskakování, potřepávání rameny i svůdné jemné kroužení pánví. I takový turecký tanec v podání hezké ženy může působit velmi svůdně, a to musím zdůraznit, že nemluvím o břišních tancích. Ty tradičně turecké nejsou, patří spíš k arabským kulturám.

Turecká hudba sama o sobě je ale arabskou kulturou historicky velmi ovlivněná. Tradiční skladatelé, kteří oficiálně během existence Osmanské říše působili na dvoře sultána, pracovali pod východními vlivy. Osmanská říše jakožto říše islámská se kulturně tvarovala v arabském duchu a odtud i dodnes v turecké hudbě zůstalo vše, co připomíná místa od Turecka na východ. I z Evropy v minulosti do turecké hudby pronikaly určité prvky, a i když se jich příliš neuchytilo, alespoň hudební nástroje, jako je klarinet nebo housle, si místní muzikanti jednoznačně oblíbili a osvojili.

Evropská hudba více začala pronikat do Turecka až ve 20. století. A jako téměř všechno, je i toto téma spojena s Atatürkem. Byl to právě on, kdo v rámci zmodernizování země, omezoval arabskou hudbu a vzdělával své obyvatelstvo směrem k evropským hudebním tradicím. Turecko si pak oblíbilo tehdy moderní žánry, jako bylo tango a převážně se uchytil francouzský šanson. Dodnes se v rádiích hrají francouzské písně obohacené o turecké texty, které se staly velmi populárními. Tehdy před šedesáti a více lety byly důkazem vyspělého Turecka. Nová hudba provázela novou republiku. Dokonce se objevovaly první zpěvačky. Za dob Osmanské říše totiž patřil zpěv výhradně mužům.

Život Turků jednoznačně hudba provází denodenně. Lidé mají rádi zpěv, tanec a veselí. Hudba je neodmyslitelnou kulisou popíječů čaje, hráčů vrchcábů i prodavačů zlata. Z malých krámků i bufetů vždy uslyšíte zvuk starého rádia, na ulicích se prodávají často nelegální kopie hudebních disků, ale v kurzu jsou pořád ještě i kazety. Po zpěvácích se ještě za jejich života dokonce pojmenovávají ulice, tolik populární a důležití jsou v turecké společnosti.

Seriál Současné Turecko vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.