Turecko slaví Den vzniku republiky
Jen o den později než Česko slaví svůj Den vzniku republiky také Turecko. Vojenské přehlídky, koncerty ale i průvody studentských dechovek připomínají rok 1923, kdy oficiálně vzniklo Turecko jako samostatný stát.
Studentské kapely jedna přes druhou hrají pochody, procházejí městem a poutají pozornost všech okolo. Den republiky, který v Turecku připadá na 29. října, se v některých městech slavil už včera. Největší oslavy chystané v Istanbulu se zase odložily až na neděli, to všechno kvůli předpovědi počasí, která hlásila silný déšť.
O současných problémech Turecka na pozadí oslav Dne vzniku republiky mluvila na Rádiu Česko spolupracovnice Českého rozhlasu v Turecku Julie Urbišová
V Antalyi se už včera na Ataturkově náměstí sešli studenti ze středních škol, místní politici, vojáci základní služby i všichni jejich důležití nadřízení. Uniformami se to tu jen hemží. Den republiky si většina tureckých měst připomíná slavnostními průvody, přehlídkami vojáků a nejrůznějšími proslovy.
„Tento svátek je moc důležitý, po letech bojů nám přinesl nezávislost, a proto jsou to oslavy vždycky velkolepé a my se jich aktivně účastníme. Není to pro nás jen den volna. Samozřejmě nejvíc si připomínáme zásluhy Ataturka, který se o Turecko zasadil,“ říká Rešit Öztürk, který letos slaví velmi originálně. V blízkosti přeplněného náměstí vystavuje společně s několika kolegy své měděné rytiny.
Jejich téma je jediné – Ataturk a jeho boj za nezávislost. Na obrazech jsou různé výjevy z života zakladatele Turecka, nejvíce jej zobrazují jako vojáka ve válce za nezávislost, která se rozpoutala po skončení 1. světové války a rozpadu Osmanské říše.
Skupina amatérských umělců vystavuje venku na ulici zhruba dvacítku poměrně velkých obrazů, nabízejí je v přepočtu za čtyři až dvanáct tisíc korun.
„Obecně se v Turecku mnoho umělců Ataturkem stále zabývá, je naším opravdovým hrdinou a my mu takto skládáme hold,“ vysvětluje Hülya Konu a dodává, že o takové obrazy je stále zájem, protože snad každá domácnost má doma nějaký Ataturkův portrét.
Jiná kolegyně mezitím obrazy utírá papírovými utěrkami, začíná na ně pršet. I vojenská kapela dohrává svůj poslední pochod a lidé se rozcházejí. Přívalový déšť zastihl i náměstí v Antalyi, které je během několika minut vylidněné.
Turecko ale slaví 87. let své nezávislosti i aktuální debatou o tom, nakolik ještě v této zemi převládají ideje jejího zakladatele a co by asi současnému Turecku a jeho problémům řekl samotný velký Ataturk.
