Jako ryba na suchu? Ne se speciální kůží

Halančík mangrovový (Kryptolebias marmoratus) je asi 5 cm dlouhá rybka, která obývá dočasné vodní nádrže v mangrovových porostech na pobřežích od Jižní Ameriky po Floridu. Období sucha, kdy jejich „bazénky“ zmizí, halančíci přežívají na souši. Zahrabou se do vrstev spadaného listí nebo pod padlé kmeny a pokožkou dýchají vzdušný kyslík. Pokud jejich pokožka zůstane vlhká, přežijí tak celé týdny až měsíce. Kyslík ale není jediná věc, kterou ryba (stejně jako jiní živočichové) ke svému životu potřebuje.

Všechny tělní buňky potřebují udržovat mimořádně přesný poměr iontů solí a vody. Za udržování této rovnováhy jsou u ryb odpovědné buňky ionocyty v žábrách. Jak to ale dělají halančíci, kterým jsou během pobytu na souši žábry zcela k ničemu? Záhadu se podařilo vyřešit kanadským vědcům z Guelphské a McMasterovy univerzity. V kůži halančíků objevili stejné množství ionocytů, jaké se vyskytuje uvnitř žaber. Tato adaptace je naprostým unikátem, protože jiné druhy ryb mají ionocyty v pokožce jen během larválního stádia. Speciální kůže halančíkům dovoluje přežívat dlouhá období na souši bez toho, aby – na rozdíl od jiných obojživelných ryb - museli měnit svůj fyziologický stav. Veškeré pochody v těle totiž běží na téměř stejné úrovni jako ve vodě.

Zdroj: Physiological and Biochemical Zoology