Český školský systém je stále diskriminační a nepružný
České školství je nemocné, řekl ministr školství Josef Dobeš. Ze zprávy, kterou Česká republika odesílá Radě Evropy, vyplývá, že ještě nějakou dobu nemocné zůstane.
Česko ani tři roky po odsuzujícím rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který shledal, že české školství je diskriminační a musí odstranit systémovou segregaci znevýhodněných dětí, nedokázalo danou situaci změnit.
Na problematiku českého školského systému se zaměřila redaktorka MAgdaléna Trusinová.
Česko musí posílat Výboru ministrů Rady Evropy povinnou zprávu, ve které informuje, co přijalo za nápravná opatření, která by měla odstranit segregaci znevýhodněných dětí v základním školství, a jaké návrhy připravuje do budoucna.
Výbor ministrů Rady Evropy se tak i letos, tři roky se dočká výčtu toho, co chceme udělat v budoucnu, protože se zatím nemůžeme pochlubit ničím, co by se opravdu udělalo.
Moree: Altruisté dojdou
Když se podíváme na zmíněnou zprávu, vychází z ní najevo, že se zkonstituoval panel 80 odborníků, kteří pracují na Národním akčním plánu inkluzivního vzdělávání. Ten má za úkol změnit současnou praxi, kdy nejméně čtvrtina romských dětí končí v praktických školách. Jak fungují české školy dnes, vysvětluje Dana Moree z fakulty humanitních věd UK.
„Systém funguje na určitém principu. Já například pracuji na kvalitativním výzkumu učitelů. Od roku 2002 pozoruji, že klesá důvěra ve stávající školský systém. Propast mezi tím, co se děje na školách, respektive na ministerstvu, roste. Jedním důvodů je spoléhání na učitele – altruisty. V praxi to vypadá tak, že učitel, má-li ve třídě například dva cizojazyčné žáky, sám od sebe jde shánět prostředky na otevření třídy na výuku češtiny. V praxi jde špatný jev. Jednak se altruisté za čas vyčerpají nebo otupí,“ vysvětlila Dana Moree.
Ministr školství Josef Dobeš argumentuje tím, že sehnat peníze na péči navíc není problém.
„Už dneska existují granty a jsou projekty na asistenty pedagogů, a to speciálně pro tyto děti,“ uvedl Dobeš.
Granty neřeší systémové nedostatky
Ministerstvo školství tedy nabízí řadu grantů, jenže tím se neřeší systémové nedostatky. Dalším jevem, se kterým se Dana Moree setkala při svém výzkumu dopadů poslední školské reformy, je snižující se důvěra učitelů vůči systému vzdělávání a potažmo vůči ministerstvu, které ho určuje. Tyto problémy měly řešit novelizace vyhlášek 72/2005 a 73/2005 Sb., které zároveň odpovídají na požadavky Výboru ministrů Rady Evropy. Pracovalo se na nich dva roky a měly za cíl zlepšit začleňování znevýhodněných dětí do vzdělávacího procesu.
Nezaměřovaly se jen na romské děti, ale také na děti azylantů, děti ze sociálně slabých rodin nebo děti se zdravotním postižením. Ministr Dobeš je ale nechává znova přepracovat. Nelíbí se mu široký záběr a také výsledek vnějšího připomínkovacího zařízení, kdy se zejména kraje bály finančních dopadů vyhlášek.
„Vyšlo to minimálně na půl miliardy, spíše k 800 miliónům. Podoba, kterou teď připravujeme bude mít minimální nároky,“ řekl Dobeš, který počítá s tím, že se novelizace vyhlášek vztáhnou pouze na romské děti a že se všechna opatření budou platit ze stávajících grantů. Přislíbil, že novelizace projedná nejpozději v lednu legislativní rada vlády.
Posun?
Ve zprávě pro Výbor ministrů Rady Evropy se bude píše o dubnu 2011, což ministr vysvětluje potřebou časové rezervy. Tato potřeba ovšem nestačí pro zdůvodnění, proč odborníci pracující na Národním akčním plánu inkluzivního vzdělávání mají teprve po dvou letech, v lednu roku 2012, připravit zprávu o průběhu přípravné fáze. Výstupy z přípravné fáze mají být známy v lednu roku 2013 a teprve v lednu roku 2014 má začít realizační fáze. Následně by se měly spočítat romské děti v běžných programech základních škol a romské děti, které jsou v praktických školách.
V praxi to znamená, že Česká republika může po sedmi letech od rozsudku Evropského soudu přijít na to, že se vůbec nic nezměnilo, a romské děti mají stále 30krát vyšší pravděpodobnost než děti z většinové společnosti, že skončí v praktických školách.
Odborníci z Národního akčního plánu inkluzivního vzdělávání přitom ministra vyzývají, aby tempo zrychlil. Mají totiž obavy, že práce celého panelu bude spíše formální. Jan Stejskal z koalice 15 neziskových organizací Společně do školy používá ještě ostřejší označení.
„Nynější vedení ministerstva školství jeho realizaci prakticky zmrazilo, protože došlo zatím k prvnímu úvodnímu setkání odborníků, kteří jsou k projektu svoláni a mají na něm participovat. Od té doby se neudálo vůbec nic,“ uvedl Stejskal pro Rádio Česko.
Obava o agendu
Podstatná část lidí, kteří byli ministerstvem nominováni pro práci na plánu inkluzivního vzdělávání proto sepsali otevřený dopis, který poslali ministru Josefu Dobešovi. Důvody, které je k tomu vedli, shrnuje Dana Moree z Fakulty humanitních věd UK.
„K sepsání dopisu nás vedl fakt, že jsme se dozvěděli o přepracování dvou vyhlášek, kvůli kterému byl zmenšen a ponížen odbor ministerstva, který se tím vším měl zabývat. Máme obavu, že zmíněné kroky vedou k odstranění celé agendy,“ uzavřela Moree.
Ministr Josef Dobeš nicméně přislíbil, že sezve všechny odborníky, kteří pracují na plánu inkluzivního vzdělávání, aby se sešli na konci listopadu.
