Čeští vědci se ze zahraničních stáží často nevracejí

Jedním z předvolebních slibů, které každé čtyři roky slýcháme, je pravidelně slogan: "Dáme více peněz na vzdělání a hlavně na výzkum." Heslo, které se ale zpravidla míjí účinkem.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Laboratoř

Laboratoř | Foto: Tomáš Adamec

I přesto, že šlo vloni celkem na vědu více než 55 miliard korun, což je dvakrát více než před deseti lety, stále je to jedno z nejmenších čísel v Evropě. Ukazuje to i nejnovější analýza stavu českého výzkumu v mezinárodním srovnání, kterou se do několika týdnů bude zabývat vláda.

Čechům se stýská

Kvůli úrovni tuzemského výzkumu a hlavně nedostatku peněz tak zatím jen málo českých vědců, kteří jsou na stážích v zahraničí, zvažuje, že by se vrátilo zpět do Česka. Pokud se tak rozhodnou, jde spíše o výjimky.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petra Benešová v Odpoledním Radiožurnálu o financování vědy

Je mu 43 let a má za sebou kariéru, kterou by mu mohli mnozí stejně staří kolegové závidět. Ambiciózní vědec Filip Lankaš sbíral zkušenosti v Německu nebo ve Švýcarsku. Stýskalo se mu ale po domově a proto dal před dvěma lety přednost před zahraniční prestiží české vědě. Zamířil do Ústavu organické chemie a biochemie, kde pracuje na teoretickém studiu struktury DNA a RNA.

„Ten stesk nebo jakási touha vrátit se je, myslím, u Čechů dosti silná. A je to obrovská šance pro českou vědu, tím, že to jsou leckdy lidé talentovaní, zkušení, vytvořit jim podmínky, aby se vrátit mohli,“ říká Lankaš.

Uspět v konkurenci

České vědě chybí hlavně peníze. Více jich putuje do laboratoří ve skandinávských zemích nebo sousedním Německu. Peníze na objevy ubývají hlavně v posledních dvou letech, jak ukázala nejnovější analýza. Může za to finanční krize, ale například i neochota českých podniků investovat do nových nápadů, říká Marek Blažka, sekretář Rady vlády pro výzkum a vývoj, který analýzu připravoval:

„Ve většině vyspělých zemí stát dává třetinu do výzkumu a vývoje a podniky zhruba dvě třetiny. A my se blížíme k těm téměř vyrovnaným, a to je bohužel charakteristické pro rozvojové země,“ říká Blažka.

Přitom nové technologie jsou tahákem ekonomiky státu a firmy s nimi uspějí v tvrdé mezinárodní konkurenci. Na to sázejí například Japonsko a Jižní Korea, kde byznys na vědu přispívá více než ze dvou třetin.

O propojení byznysu s laboratořemi se v Praze snaží i profesorka Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny a zakladatelka Inovačního biomedicínského centra, které už funguje dva roky. Akademické nápady se tady nabízejí soukromým firmám. Ne vždy to jde ale hladce, říká profesorka Syková:

„Jde to, ale drhne to. Někdy se úplně neshodují zájmy firem s tím, co je v biomedicíně cílem, Většinou dochází k nepochopení mezi podnikatelskou sférou, do čeho vlastně investují. My musíme ty klinické zkoušky provést. A to někdy trvá i deset let.“

A na to ne vždy chtějí firmy v medicínském výzkumu tak dlouho čekat. Proto se také inovace drží v Česku na špici u automobilového a strojírenského průmyslu, kde jsou jejich výsledky rychleji vidět v praxi. Právě v těchto oborech také vzniká podle analýzy nejvíce patentů, podobně jako v chemických oborech.

Celkově se ale český výzkum v mezinárodním srovnání patenty příliš chlubit nemůže. Například Švýcarsko nebo Nizozemí mají počet přihlášek na milion obyvatel u Evropského patentového úřadu až padesátkrát vyšší.

Milan Kopp, Petra Benešová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme