NATO v Lisabonu rozhodne o protiraketové obraně
O protiraketové obraně i budoucí spolupráci s Ruskem se rozhodne na summitu NATO v Lisabonu. Dnes a zítra tam budou jednat šéfové států a vlád členských států Severoatlantické aliance, včetně amerického prezidenta Baracka Obamy. Za Česko se jej účastní prezident Klaus, premiér Nečas a ministři zahraničí a obrany.
Nová strategická koncepce NATO má počítat s protiraketovým deštníkem, do kterého se zapojí nejen Spojené státy, ale i evropští členové Aliance.
„Summit bude úspěšný, pokud se dohodneme, že budeme rozvíjet společnou protiraketovou obranu,“ řekl před začátkem schůzky náš velvyslanec při NATO Martin Povejšil a dodal:
„Vše nasvědčuje tomu, že rozhodnutí o společné protiraketové obraně padne.“
Ministr obrany Alexandr Vondra před odletem do Lisabonu srhnuje v Ranním interview hlavní témata summitu
„Důležité je, že to už nebudou bilaterální dohody mezi jednotlivými státy, ale bude to společná obrana pro všechny členské země, tedy pro zhruba 900 milionů lidí,“ upozorňuje předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost František Bublan.
Rusko může nahlédnout pod bezpečnostní pokličku
Severoatlantická aliance zřejmě na lisabonském summitu uzavře dohodu o společné protiraketové obraně. Ta obsáhne už existující americké základny i plánované evropské prvky. Aliance chce nabídnout účast na projektu i Moskvě.
„Nabídka Rusku podílet se na spolupráci při protiraketové obraně platí, koneckonců je to v oboustranném zájmu, protože nebezpečí z proliferace raketových technologií, nukleárních programů je především v oblasti středního Východu, v zemích jako Írán,“ potvrzuje český ministr obrany Alexandr Vondra.
Zároveň dodává, že v Lisabonu zřejmě nepadne nějaké zásadní rozhodnutí, spíše se narýsuje cesta do budoucnosti.
Předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost František Bublan a politolog a historik z Masarykovy univerzity Tomáš Šmíd diskutují ve Světě o osmé Rádia Česko o tématech summitu NATO
Bublan jeho slova potvrzuje: „NATO si bude muset stanovit novou definici společenství, k čemu aliance je, reagovat na novou situaci ve světě, nové hrozby, a tady to bez Ruska skutečně nejde.“
Jak ale připomíná náměstek ministra obrany Jiří Šedivý, Rusko není členem NATO. Kvůli tomu se tak nemůže na velení protiraketového štítu podílet:
„Rusku se nabízí možnost sdílení určitých dat, pokud by tedy jejich radar byl zapojen do systému. Pokud by tedy ruský radar zaznamenal odpálenou raketu, sdílel by tuto informaci s NATO a naopak. Samotné spuštění systému ale musí být plně v rukou severoatlantické aliance a jejího nejvyššího velitele v Evropě.“
Politolog a historik Tomáš Šmíd, který se zabývá bezpečnostní problematikou, vidí Obamovy kroky umožňující Rusku nahlédnout do systému protiraketové obrany NATO jako chybné. „Obama a jeho spolupracovníci nechápou Rusko, jeho zájmy a dlouhodobé strategie a takto nastavené partnerství je dlouhodobě výhodné pouze pro Rusko,“ tvrdí.
Bez jaderných zbraní
Mezi 28 členskými zeměmi ale není úplná shoda na tom, jestli stačí mít protiraketový deštník a je možné se zbavit svých odstrašujících jaderných zbraní. Francie prosazuje zachování jaderného arzenálu. Německo se chce amerických raket na své půdě zbavit.
Vondra nepředpokládá, že by se v Lisabonu odehrál nějaký fatální spor, věc je podle něho již předjednaná. „Myslím si, že nám je o něco bližší pohled francouzský. Přece jen vize světa bez jaderných zbraní je vzdálená, nenastane zítra nebo pozítří. Sama aliance přiznává, že odstrašující prostředky proti jaderným zbraním potřebuje a není možné, aby se jich vzdala jako první.“
Česko by mohlo hostit koordinační centrum včasného varování před raketovým útokem. Podle náměstka ministra obrany Jiřího Šedivého Česká republika ale neuvažuje o tom, že by u nás vyrostla součást tohoto systému:
„Nicméně současná koncepce vytváření protiraketové obrany je rozvržena na příštích deset, ale také možná patnáct let. Nemůžeme vyloučit, že by se v budoucnu začalo o něčem takovém uvažovat.“
Třetí bod: Afghánistán
Účastníci summitu také počítají s ohlášenou diskusí o dalším postupu v Afghánistánu. Rasmussen před Lisabonským setkáním přiznal, že spojenci operaci v Afghánistánu v začátcích podcenili, neměli dostatečné informace a to byla chyba.
Vondra s tímto názorem souhlasí. „I fakt, že většina členských států v posledním roce své stavy navýšila, dokumentuje, že tato operace byla vzata vážně až v poslední době,“ upozorňuje.
Bublan hovoří o plánu NATO o převzetí odpovědnosti za bezpečnost v zemi afghánskými silami v roce 2014 nebo 2015. „Nicméně alianční vojáci tam budou muset zůstat ještě minimálně deset let,“dodává.
Česká účast podle něho zatím není nastavena efektivně: „Kdyby bylo složení našeho kontingentu jiné, kdyby tam bylo více instruktorů nebo polní nemocnice, bylo by to účinnější. Válku tímto způsobem vyhrát nemůžeme, je třeba spojit vojenskou a politickou strategii,“ tvrdí.
