Jak vznikly jedovaté jehly

Nejstarší známý jedovatý had na fosilním záznamu žil v období miocénu před 5 až 20 miliony let. Jeho zuby se podobají zubům moderních hadů – jsou tenké, ostré a obsahují kanálky, které jed dopraví hluboko do tkání kořisti. Evoluční biologové se domnívají, že tyto zuby vznikly z daleko jednoduššího modelu, který dnes vlastní například ještěr korovec jedovatý (Heloderma suspectum). Zuby korovců obsahují žlábky, kterými při žvýkání kořisti vytéká jed z jedových žláz. Vědci předpokládají, že během evoluce zuby jedovatých hadů rostly a měnily svůj tvar. Žlábek se přitom pomalu změnil v kanálek, díky kterému had mohl svou kořist rychle uštknout a nemusel se vystavovat riziku delšího zápasu.

Fosilní zuby plaza, který žil koncem triasu před 200 miliony let, naznačují, že tato teorie zřejmě bude správná. Uatchitodon byl příbuznější dinosaurům a aligátorům než hadům, ale jeho duté zuby naznačují, že i on byl jedovatý. Fosile Uatchitodona pocházejí ze tří hlavních lokalit v Severní Americe: Tomahawk ve Virginii, Moncure v Severní Karolíně a Placerias Quarry v Arizoně. Všechna se datují do pozdního triasu, ale vzorky z naleziště ve Virginii jsou o něco starší než vzorky z druhých dvou míst. Vědci z University of Chicago v Illinois zjistili, že zuby Uatchitodona z tohoto naleziště neobsahují plně vyvinuté kanálky tak jako zuby z mladších nalezišť, ale pouhé žlábky.

Nejstarší fosilní zub z Virginie obsahuje velmi mělký žlábek, který se táhne od kořenů a končí ještě před špičkou zubu. Mladší zuby už mají delší a hlubší žlábky. A konečně na zubech z nalezišť v Severní Karolíně a Arizoně už najdeme úzké uzavřené kanálky. Tento proces postupných změn připomíná vývoj náhradních zubů hadů – i ty mají nejdříve žlábek a v pozdních fázích vývoje kanálek. Spolu s fosiliemi Uatchitodona to naznačuje, že jiný způsob vzniku tubulárních jedovatých zubů snad ani není možný.

Nature News, Naturwissenschaften