Nenech se sněhem rozhodit

29. listopad 2010

Sněžení, které začalo už včera, komplikuje situaci na mnoha našich silnicích. Ne snad, že by silničáři či motoristé nebyli připraveni, jen spad sněhu – jak se odborně říká – je hodně vydatný, a tak i při nasazení veškeré techniky se nedají všechny silnice ošetřit najednou.

Prioritou jsou pochopitelně hlavní tahy, na vedlejší cesty se dostává až později. Jenže mnozí motoristé právě z těchto cest vyjíždějí. Základem, jak co nejlépe zvládnout sněhové nástrahy, je samozřejmě dobrá výbava, tedy kvalitní zimní pneumatiky a případně sněhové řetězy. Obě věci jsou však pouze pomocné. Na bezpečný návrat musí myslet především řidič.

„Řidiči se v zimě snaží dodržovat větší odstup od vozidel jedoucích před nimi, protože si uvědomují, že brzdná dráha je delší. Nicméně i tato vzdálenost, kterou dodržují, je relativně malá,“ říká odborník na defenzivní jízdu Jiří Čumpelík.

Ke dvěma sekundám, které v létě stačí jako bezpečný odstup od auta jedoucího před námi, bychom v zimě měli přidat alespoň jednu sekundu. Jenže ani to nemusí vždycky stačit. „Lidi učíme pracovat se vzdáleností, která se pohybuje na pěti, osmi, dokonce i deseti vteřinách. V průběhu této doby mají dostatek času na správnou reakci.“

Na druhou stranu čeští řidiči mají tendenci vyplnit jakoukoli mezeru mezi auty, ale i s tím si musíme v zimě umět poradit. Jak doporučuje instruktor kurzů bezpečné jízdy Jiří Patera, chce to klid. „Často slýchávám argument, že když si řidič drží vzdálenost od vozidla jedoucího před ním třeba tři sekundy, někdo mu tam vjede. A já mu vždy řeknu, ať i nadále udržuje stejný, bezpečný odstup, protože stejně jede stejným směrem a do cíle přijede jen o chvíli později.“

Další podstatná a velmi důležitá věc, na kterou bychom měli v zimě myslet, je, že není nutné jezdit nejvyšší povolenou rychlostí. Naopak na zasněžené vozovce bývá méně vždycky více.

„Měli by zpomalit, protože i rychlost pět kilometrů v hodině se někdy počítá. Zároveň je učíme jinak vnímat silniční provoz a dívat se dál před sebe, než byli doposud zvyklí,“ dodává Jiří Čumpelík.

Aby měli možnost rychleji zareagovat při případném problému, měli by víc než kdy jindy vnímat, co se děje kolem nich. „Tím, že rozumně a pečlivě hlídám okolí kolem vozu, chráním nejen sebe a spolucestující, ale celkově vytvářím bezpečnou zónu kolem sebe,“ vysvětluje Pavel Palma z Polygonu Most.

Řidiči by navíc měli vnímat i typ vozu, který se pohybuje před nimi, ale hlavně za nimi. Technická výbava může být výrazně jiná a to, co bezpečně zvládne vyřešit řidič jednoho auta, se už nemusí podařit dalšímu.

„Velký rozdíl je při brzdění s vozem, který má ABS, a který ho nemá. Auto bez systému ABS se stane neovladatelným, kola se zablokují a auto se dostává do smyku. Díky ABS mám vůz plně pod kontrolou, ale pokud se dostanu do krizové situace, je úplně jedno, jaký náhon na voze mám. Fyzikální zákony působí na všechny vozy stejně a neplatí, že čím lepší výbava ve voze, tím víc si toho můžu na silnici dovolit.“

Zvláště pokud si před odjezdem řidič auto řádně neočistí, aby měl opravdu dobrý výhled. To potom ani špičková technika nezabírá. Nebezpečný může být při jízdě také sníh na střeše a karosérii, protože začne tát a při prudkém brzdění může zaslepit čelní okno vašeho auta nebo auta jedoucího za námi.

Při pohybu v městech mohou jejich ulice skrývat pod sněhovou pokrývkou řadu úskalí. Na ně bychom neměli zapomínat. „Ideální je situace, pokud jezdím v místech, která znám. Potom mě nemohou překvapit ani například velmi nebezpečné kluzké mokré kostky. O to horší bude situace v zimě, kdy je na kostkách ledová tříšť,“ doporučuje šéf Polygonu Most Jiří Patera.

Musíme mít také na paměti, kde jezdí tramvaje nebo kde je přechod pro chodce. Tam je riziko smyku a nehody několikanásobně vyšší. „Naprosto jednoznačně. Kde je sněhová tříšť a chtěl bych předjíždět a najíždím na tramvajový pás, vůz to může unášet a nasměrovat do jiného směru. Současně to má obrovský vliv i při brzdění – například na přechodech pro chodce natřených saduritovou barvou je v tomto období adheze minimální.“

To by měli mít na paměti i chodci, kterým to na přechodu také klouže. Měli by si uvědomit, že autu to klouže stejně, ne-li ještě víc vzhledem k váze a rychlosti než jim, a před přechodem zkrátka nemusí zastavit, ani kdyby řidič sebevíc chtěl. Mimo město se budeme setkávat s tím, že na silnici budou vyjeté koleje. V takovém případě záleží na teplotě, zda je výhodnější a bezpečnější se jich držet, nebo jet mimo ně.

„Když se teplota pohybuje kolem nuly, je výhodnější jet ve stopě, protože nebude zmrzlá. Ovšem pokud se stopa vyjezdí, udusá a do toho mrzne, jízda ve stopě je velice nebezpečná. Rozhodnu-li se tedy pro jízdu mimo stopu, musím jet daleko opatrněji, protože pojedu v hlubším sněhu, ale na druhou stranu mohu počítat se standardním zpomalením auta. Ve vyjeté stopě mohou být fleky asfaltu, ujetého sněhu, a dokonce i ledu a s tím souvisí i mnohem větší předvídavost.“

Asi každý by si měl za tohoto počasí dobře rozmyslet, zda bude předjíždět. Když už to bude nevyhnutelné, měl by dodržet jednoduchý postup. „Včas perfektně zkontrolovat zrcátka, aby za ním byl prostor, s velikým předstihem vyhodit blinkr a plynule se řadit do levého pruhu. Naprosto ideální je auto rozjet do příslušné rychlosti, vyšlápnout spojkový pedál a změnit jízdní pruh s tím, že se kola odvalují sama nezávisle na motoru.“

Jenže to bez potřebného tréninku zvládne málokdo. Proto je lepší si takový manévr opravdu dobře rozmyslet. Někdy nám to však uteče a potom pomůže jediné – zase spojka.

„Základní pravidlo pro 99 procent lidí je vymáčknout spojku, když se začne dít smyk. Nepřežeňte volantem rejd a snažte se auto ve smyku uřídit. Když auto jde do smyku, nesnažte se točit ještě víc. To je nesmysl. Naopak musíte začít kontrovat. Ovšem opravdu nejvíc pomáhá vymáčknutí spojky. Auto se zklidní a znova se chytne na silnici.“ radí mistr rallye Václav Pech, který má se zvládáním smyků zkušeností na rozdávání – ale při závodech na uzavřených tratích. Běžná silnice není závodní dráha a nejsme na ní sami.

autoři: pgj , evk
Spustit audio