S nanomateriály jsme kolikrát v kontaktu, aniž bychom o tom věděli - pronikají jako přísady do potravin, do textilního průmyslu, biomedicíny, elektroniky, automobilového průmyslu nebo do výroby sportovních potřeb. Počet výrobků, ve kterých se nanomateriály používají, roste geometrickou řadou. Jak ale vědci upozorňují, za rychlým tempem vývoje pokulhává výzkum potenciálních rizik nanotechnologií. A právě toho se týká dvoudenní mezinárodní sympozium, které dnes začalo v Praze.

Tento článek je více než rok starý.

15:00 29. listopadu 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Nanomateriály jsou rozmanité, je jich mnoho, liší se nejen svojí chemickou povahou, ale fyzikální. Roste jejich počet aplikací v nejrůznějších oborech lidské činnosti, takže se žádný člověk nanomateriálům nemůže vyhnout.

Nanomateriály jsou v částicové podobě neviditelné. Tyto částice pak snadno pronikají nejen do plic, ale do celého organizmu. Jejich snadná pronikavost je jedním z největších rizik.

Například dieselové emise jsou také nanočásticemi, obsahující celou řadu karcinogenních látek. To jsou ty nechtěné nanočástice.

„My nanotoxiologii dělíme na toxikologii částic, které úmyslně vyrábíme a uvádíme do životního prostředí a na druhou stranu jsou tu zcela nechtěné nanočástice,“ říká Jan Topinka z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd.

Mezinárodní sympozium, které dnes začalo v Praze má za úkol upozornit a více zapojit českou vědeckou komunitu do problematiky financování a výzkumu nanotoxiologií.

Helena Berková, Michaela Vydrová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít