Co číhá v bazénu?

S mrazy a zimními plískanicemi se mnozí sportovci stěhují z venkovních hřišť pod střechu. Mnozí zamíří do krytých bazénů. Plavání má pověst jednoho z nejzdravějších sportů. Nejnovější výzkumy ale odhalily, že i na plavce čeká nezanedbatelné nebezpečí – toxické molekuly vznikající reakcí chlórované vody s dusíkatými látkami uvolňovanými z těla plavců. Chlór brání množení mikroorganismů ve vodě. Zároveň však reaguje s organickými látkami za vzniku trihalometanů.

Tým španělských vědců prověřil reakci organismu plavců po čtyřiceti minutách plavání v bazénech s chlorovanou vodou a dal je do souvislosti s množstvím trihalometanů, jimž byli v bazénu vystaveni. Čím více trihalometanů voda a vzduch v bazénu obsahovaly, tím výraznější byly známky akutního poškození plic.

Jiný tým vyšetřil bezmála 600 pacientů s diagnostikovaným nádorem močového měchýře. Jako rizikové faktory se ukázaly návštěvy krytých plaveckých bazénů a dědičné dispozice, které narušují v organismu likvidaci trihalometanů. Tyto dědičné dispozice jsou v lidské populaci poměrně hojně rozšířené. Kombinace několika rizikových dědičných vloh spolu s častou návštěvou krytých bazénů zvyšuje riziko onemocnění rakovinou močového měchýře na šestinásobek ve srovnání s nositeli týchž vloh, kteří nechodí plavat do krytých bazénů..
Ani tyto objevy nemění plavání ze zdravého sportu na sport zdraví škodlivý. Přínosy pravidelného plavání jsou podle názoru lékařů nesporně mnohem vyšší než zdravotní rizika, která jej provázejí. Výsledky výzkumu ale jen podtrhly nutnost kontroly provozu plaveckých bazénů, především čistoty vody a správné koncentrace chlóru ve vodě. Pomoci může i větrání bazénů, protože mnohé toxické látky unikají velmi rychle z vodu do ovzduší a klimatizace je dokáže efektivně odstranit.