Buddhismus v Indii

Samozřejmě to platí o čistých filozofických ideách buddhismu, nikoliv o jeho vlastní náboženské a kulturní tradici. Ostatně i tibetský buddhismus, který je dnes díky cestujícím mnichům-učitelům tolik populární ve Spojených státech či Evropě, má s tibetskou náboženskou realitou společného jen pramálo, snad pouze ono jméno.

Počátky buddhismu sahají do 6.-5. stol. př. n. l., kdy celá oblast severní Indie procházela zásadní náboženskou proměnou. Toto období zaznamenalo nebývalý intelektuální i spirituální kvas, bez pochyb související se vznikem a rozvojem měst bohatnoucích z obchodu. Náboženské představy a rituály staršího, tzv. védského období, jemuž dominovaly kočovné kmeny a o něco později vesnická společenství, najednou přestávaly vyhovovat a čím dál tím více skupin i jednotlivců k nim začalo hledat alternativy. Z tohoto heterodoxního prostředí vzešel také samotný Buddha, ale je dobré si uvědomit, že ani zdaleka nebyl jediným náboženským reformátorem své doby. Jen se jeho osvobozující poselství vlivem mnoha příčin a souhrou příznivých vnějších okolností dokázalo prosadit, udržet a přežít.

Zcela zásadní podporu buddhistické církvi, která se po Buddhově smrti vytvořila z jeho učedníků, poskytovali panovníci nejrůznějších severoindických království. I přes deklarovanou podporu všem náboženským směrům bez rozdílu mnozí z nich z buddhismu učinili téměř státní náboženství. Právě jejich vlivem se také ve 3. stol. př. n. l. buddhismus stal náboženstvím misionářským a zahájil několik staletí trvající vítězné tažení do všech směrů. Šířil se nenásilně, často spolu s obchodními karavanami, po souši, po moři, vysokohorskými průsmyky i skrze středoasijské pouště. Fatálně a jednou provždy ovlivnil kulturní i politické dějiny zemí Dálného východu a jihovýchodní Asie. V samotné zemi svého původu, v Indii, po něm zůstala řada skvostných památek, mezi nimiž zaujímají mimořádné místo skalní komplexy Adžanta a Ellóra, nacházející se ve střední Indii. Obě lokality jsou dnes na seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO.

Buddhistické jeskyně v Adžantě, modlitebny, meditační komůrky i shromažďovací síně, byly vytesány do skalního úbočí v průběhu dlouhého období mezi 2. stol. př. n. l. až 7 stol. našeho letopočtu. Posléze na víc než 1000 let upadly v zapomnění a podobně jako v případě celé řady dalších starověkých památek je Indii i světu znovuobjevily až Britové ve století 19. Třebaže se dnes na stěnách jeskyní nacházejí již jen zbytky nádherných maleb, největší to cennosti Adžanty, i tak si lze učinit vcelku dobrou představu, jak působivý kdysi celý komplex musel být. Malby většinou zachycují legendární výjevy ze života Buddhy, ale snadno lze tu a tam rozpoznat i zcela světské motivy, které jsou důležitým autentickým pramenem při poznávání nejstarších indických dějin. Především ale všechny jasně vypovídají o úžasném umu i vysokém stupni technické dovednosti, kterého starověcí buddhističtí umělci dosáhli.

Jednu z největších nerozluštěných záhad indické historie představuje náhlý úpadek buddhismu v zemi svého původu. Od 5. století jako by buddhismus v Indii ztrácel na síle, jeho zásadní aktivity a centra náboženského života se přesunula do okolních, blízkých, ale i dosti vzdálených zemí. Krátce před příchodem islámu v 10. a s plnou silou poté ve 12. století buddhismus z celé Indie prakticky vymizel. Někteří historici hledají řešení této záhady v tvrzení, že se buddhismus za 1000 let svého působení v Indii nábožensky vyčerpal. Na rozdíl od hinduismu, který s přelomem letopočtu zažíval duchovní i rituální renesanci a nabídl prostým věřícím nové možnosti náboženského prožívání, buddhismus zřejmě nedokázal adekvátně reagovat na změny v dobových náboženských potřebách. Zůstal i nadále v prvé řadě náboženstvím mnichů, do jisté míry byl snad i zdiskreditován neúměrným hromaděním bohatství. Zásadní roli jistě také sehrála pozvolná ztráta podpory ze strany panovnických rodů, pro něž rituální moc, jíž disponovala hinduistická kněžská vrstva, představovala zřejmě zajímavější alternativu.

Mniši během rituálu|foto: Zdeněk Štipl

Vlivem historického vývoje v nejmodernější době se ovšem paradoxně buddhismus do Indie znovu vrátil. V roce 1959 uprchl z Číňany obsazeného Tibetu 14. dalajlama a tehdejší ministerský předseda Indie Džaváharlál Néhrú mu nabídl politický azyl. V severoindickém městečku Dharamšála, nacházejícím se v podhůří Himálají, byla ustavena tibetská exilová vláda, která je dodnes jedním z neuralgických bodů nekonečné diplomatické války mezi Indií a Čínou. V průběhu let si za svým duchovním i politickým vůdcem našly a stále nacházejí cestu desetitisíce Tibeťanů, kteří dnes tvoří v Indii nepřehlédnutelnou a velmi specifickou náboženskou minoritu. Jejich relativně uzavřené komunity lze nalézt na mnoha místech Indie, nejvíce jich však žije v oblasti, kde by je čekal jen málokdo.

Když projíždíte nejižnějším koutem jihoindického svazového státu Karnátaka, připadáte si jako v tropickém ráji. Nekonečné palmové háje, neproniknutelné džungle, tu a tam zbytky domorodého obyvatelstva, které se dodnes, alespoň příležitostně, živí lovem. Zničehonic a jako by na cestě odnikud nikam se ovšem před vámi objeví meditační vlaječky s mantrami v tibetštině. Podivíte se. Váš údiv ještě vzroste, když se na obzoru začnou rýsovat vysoké buclaté kopule buddhistických stúp, lesknoucí se ve vražedném slunci, jako by byly ze zlata. Potom se začnou objevovat mniši a brzy anonymní oděv chudých indických vesničanů vystřídají jasně identifikovatelná červeno-žlutá roucha. Dojedete-li až do samotného centra této oblasti, jímž je malé, ale díky štědrým darům sympatizantů ze západu evidentně bohaté městečko Bailakuppe, váš údiv dosáhne vrcholu. Objevíte zde několik výstavných buddhistických klášterů s velmi moderními chrámy, můžete se zaposlouchat do nekonečného modlitebního brebentění, vše kolem vás se rozechvěje, zazní-li během modlitby hluboké a temné zvuky dlouhých trub. Stačí jen zavřít oči a budete si připadat jako v Tibetu. Právě zde nalezla tibetská exilová komunita nový domov, zde také vyrůstá její příští generace – v naprosto nových podmínkách a až příliš daleko od domova. Jaký ale bude její osud?

Seriál Indie mezi tradicí a modernitou vysíláme v magazínu o světě Sedmý světadíl.