Německo by mohlo ohrozit nouzový balíček pro Irsko

Států, které mohou způsobit kolaps eurozóny, je dost. Na jednu, možná klíčovou instituci, se ale zapomíná. Nouzový záchranný plán EU a MMF mohou zhatit němečtí ústavní soudci. Ti budou nejspíš ve zrychleném řízení řešit i další stížnost týkající se půjčky oslabenému Irsku.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Angela Merkelová

Angela Merkelová | Foto: The Council of the European Union

Slučitelnost těchto kroků s německou ústavou je velmi diskutabilní.

Zatímco přední němečtí politici, včetně kancléřky Angely Merkelové velmi často používají slovo "solidarita", řada předních ekonomů a právníků nese nelibě roli Německa coby největšího plátce v eurozóně.

Mají pocit, že pokračující ekonomická a politická integrace na Starém kontinentě jde už nad rámec vytyčený německou ústavou. Spoléhají na to, že Spolkový ústavní soud snahy o další zatížení německého rozpočtu zatrhne.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ústavní soud v Německu bude ve zrychleném řízení řešit další stížnost týkající se půjčky oslabenému Irsku. Téma příspěvku Jiřího Hoška a Ondřeje Housky.

Odvolávají se i na samotné evropské smlouvy, které zakazují, aby jeden stát ručil za dluhy ostatních. Politici ale namítají: půjčky nejsou totéž, co záruky za dluhy. A vůbec nejdůležitější je podle nich to, že reálně hrozila krize celé eurozóny.

Ani němečtí ústavní soudci, kteří mají na stole dvě stížnosti proti evropským záchranným balíčkům, nežijí ve vakuu a širší kontext svých rozhodnutí vnímají.

"Nedokážu si představit, že by se soudci ústavního soudu u takhle výbušné kauzy alespoň trošku nehonilo hlavou, jaké to může mít politické důsledky,“ řekl Českému rozhlasu Hans-Jürgen Papier, dlouholetý předseda Spolkového ústavního soudu.

„Z hlediska práva samozřejmě tyto úvahy nemají žádný význam. Ale samozřejmě o vnitropolitických, zahraničněpolitických, stejně jako sociálních a ekonomických dopadech, soudci někde v koutku duše uvažují, i když to není bezprostředně relevantní pro samotné rozhodnutí," pokračuje Papier.

Svébytné fungování

Spolkový ústavní soud v nálezu k Lisabonské smlouvě, ale třeba taky k textu Maastrichtské smlouvy stanovil určité hranice pro pokračování evropské integrace. Kolik dalšího evropského stmelování ještě tedy německá ústava snese?

"Musejí se udržet základní demokratické principy. Národnímu parlamentu musí zůstat dostatečný prostor pro svébytné fungování. Taky státní suverenita musí bezpodmínečně zůstat zachována,“ odpovídá profesor Papier a dodává:

„Ve zdůvodnění rozhodnutí ve věci Lisabonské smlouvy, se zmiňuje otázka udržení národní autonomie při vytváření rozpočtu, monopol na použití síly ze strany státu. Řeší se tam i poměrně masivní zásahy do základních práv v trestním soudnictví. Jsou tedy jmenovány konkrétní oblasti, kde se předpokládá demokratické sebeurčení německého obyvatelstva. Právě v těchto otázkách musejí ústavní soudci zkoumat další integrační kroky zvlášť pečlivě!"

Výraz antievropanství?

A právě to se teď v Karlsruhe děje. Dobře to ví i kancléřka Merkelová, která právě proto požaduje, aby Evropa měla do budoucna jasná pravidla pro to, kdy půjčit, a kdy už ne.

Podle některých evropských politiků je právě tento přístup výrazem antievropanství. Profesor ekonomie na univerzitě v Bonnu Martin Hellwig, s tím v rozhovoru pro Český rozhlas nesouhlasí:

"Podle evropských smluv nemůže jedna země tu druhou zachránit před dluhy. Když někdo trvá na platnosti smluv, tak to přece nemá co dělat s tím, jestli je proti Evropě, nebo ne. Mnohem důležitější je navíc otázka, jak se se současnou situací vyrovnáme.“

„A tady bychom měli zohlednit i zájmy těch, kteří mají něco zaplatit. Ti musejí svým voličům vysvětlovat, že s jejich daněmi zacházejí rozumně. A navíc bych mohl jednoduše říct: protievropsky se chová země, která se prostě jen spoléhá na to, že dostane peníze od ostatních,“ uvádí Hellwig

Německo už prostě nebaví být zemí, která zaplatí cokoliv a za kohokoliv. A taky jí nebaví poslouchat argumenty, že je to jeho historickou morální povinností.

A právě to se nyní v Karlsruhe děje. Dobře to ví i kancléřka Merkelová, která právě proto požaduje, aby Evropa měla do budoucna jasná pravidla pro to, kdy půjčit a kdy už nikoli.

Jiří Hošek, Lukáš Vincourek, Ondřej Houska Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme