Su Ťij chce sjednotit barmskou opozici a společně usilovat o demokracii. Prohlásila to sama nositelka Nobelovy ceny míru, která byla minulý měsíc po sedmi letech propuštěna z domácího vězení. V Barmě se sice konaly první volby po dvaceti letech, vojenská junta ale drží pevně moc ve svých rukou a nejistý je i osud samotné Su Ťij.

13:46 16. prosince 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Chceme i nadále pokračovat v politice nenásilí. Uvědomujeme si, že existuje obrovský rozdíl mezi člověkem držícím v ruce zbraň a tím, kdo ji nemá. Neozbrojený musí mnohem více používat svůj rozum a důvtip k nalezení řešení. Nenásilí je tak tím nejlepším pro naší zemi," prohlašuje Su Ťij, která je i díky tomu přirovnávána ke Gándhímu.

Na její další kroky nyní netrpělivě a zároveň s nadějí čekají miliony Barmánců bez rozdílu etnické příslušnosti. A samozřejmě i představitelé roztříštěné opozice.

Samotná politická strana Su Ťij, Národní liga za demokracii, na protest proti jejímu uvěznění volby bojkotovala a junta jí proto nechala rozpustit. Není také jasné, jak se v blízké budoucnosti zachovají vládnoucí generálové, pro které tato na první pohled křehká, zároveň ale velmi silná žena představuje největší nebezpečí.

I proto jsou mnozí lidé, mezi nimi i tisíce uprchlíků živořících v táborech na thajsko-barmské hranici, k nastolení demokracie v Barmě skeptičtí.

„Vše záleží jen na Spojených státech. Pokud vyvinou dostatečný tlak na juntu a skutečně podpoří opozici, je tady naděje na zlepšení. V opačném případě ale v Barmě k ničemu nedojde," myslí si 49tiletý Blako, příslušník národa Karenů, který s rodinou utekl do tábora Ban Don Yang.

Nositelka Nobelovy ceny míru je ale podle něho vnímána jako jediná osobnost, která dokáže sjednotit celou Barmu. Uznávají jí totiž i příslušníci etnik, kteří vedou proti juntě už řadu desetiletí ozbrojený odpor, mezi nimi právě i Karenové.

„Samotná Su Ťij nic nedokáže a neprosadí. Musí mít podporu zvenčí, jinak je to nemožné a nevěřím, že by jen ona dokázala armádu porazit," je přesvědčen Blako.

Exilová opozice doufá v mezinárodní pomoc

V mezinárodní pomoc doufají i zástupci barmského exilu. Někteří z nich by ale na rozdíl od Su Ťij neodmítali ozbrojený zásah zvenčí.

Po řádění cyklonu Nargis před dvěma lety, kdy vojáci nechávali statisíce trpících na holičkách a naopak se změnou ústavy snažili zajistit si moc i do budoucna, dokonce vyzývali Spojené státy, aby barmskou metropoli Naypyidaw, ve které žije diktátor Than Šwej a jeho věrní, srovnali pomocí raket se zemí.

„Barmánci se v roce 2008 v referendu o nové ústavě, která zajišťovala armádě zachování moci a které se navíc uskutečnilo i přes tragické následky cyklonu Nargis, vyslovili proti těmto změnám. Přesto generálové výsledky zfalšovali. Hlasování v žádném případě nebylo demokratické," říká jeden z představitelů barmské exilové opozice Soe Aung.

I on ale uznává přirozenou autoritu Su Ťij a doufá, že tato žena definitivně ukončí moc vojenské junty.

Robert Mikoláš, Martin Hromádka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít