Rakušané: liberální, či konzervativní?
Za vlády komunistických režimů bylo Rakousko známé přijímáním uprchlíků z východní Evropy. Dnes už je ale situace pozměněná, protože během hospodářské krize není žádný evropský stát "nafukovací".
Stejně jako jinde v EU nemá imigrace do Rakouska na růžích ustláno. Dunajsko-alpská země přitom sleduje dlouhou tradici působení habsburského císařství, které bylo vždy mezinárodní. V rámci silné středoevropské říše žili pohromadě Němci, Maďaři, Češi, Poláci, Židé, Italové a další etnika. Jejich migrace se taky podepsala na etnickém složení dnešního Rakouska.
Koncem 19. století žilo jen v hlavním městě Vídni nejméně 300 tisíc Čechů a Moravanů, především ve čtvrti Favoriten. V té době šlo o druhé největší české město na světě s vlastními školami a kulturou. Při práci a ve volném čase se tu naši krajané seznamovali se všemi národy říše, do které patřili od roku 1526. Po vzniku samostatné republiky se většina z nich vrátila do vlasti předků, přesto však má mnoho dnešních Vídeňanů původně česká příjmení.
I Rakušané v menší míře emigrovali do USA nebo třeba do Brazílie. V meziválečné republice sami sebe považovali ještě za Němce. Během 2. světové války se po nacistickém řádění situace ale změnila, země ztratila početnou židovskou komunitu, která v Rakousku tvořila kulturní elitu. Po válce se Rakousko přihlásilo k demokracii. Z obnoveného Československa sem nuceně migrovali občané německé národnosti, hlavně z venkova jižní Moravy. Potomci těchto Rakušanů nejsou tak početní jako sudetští Němci, mezi našimi státy to ale přináší třecí plochy stejně jako otázka Temelína.
Země přestala být vítěznými mocnostmi okupována roku 1955. Během studené války se stala neutrálním územím a ochotně přijímala různé migranty. Např. po antikomunistickém povstání roku 1956 uprchlo 200 000 Maďarů hlavně směrem na Vídeň a velká část v Rakousku později zůstala. Tito novodobí emigranti se v zemi přizpůsobili stejně přirozeně jako asimilovaní Chorvati v Burgenlandu a Slovinci v Korutanech, kde tato etnika žijí už stovky let.
Kvůli válce v Jugoslávii do Rakouska v 90. letech minulého století zamířilo mnoho obyvatel Balkánu. Jen Srbů bylo více než 100 000. Za vlády sociálních demokratů přivítalo město Vídeň nejvíce běženců v Evropě. Na rozdíl od dalších států Rakušané jen neslibovali, ale aktivně pomáhali. Dnes už ale imigrací z Balkánu nejsou nadšeni i proto, že klesá míra pracovních příležitostí. Uprchlíci se tak musí nejednou vracet domů, jako nedávno kosovská dívka Arigona Zogajová, okolo které vyrostla celostátní kauza.
K přistěhovalcům dnes patří každý desátý Rakušan. Jsou méně otevření asimilaci do místní společnosti, často zůstávají u používání původního jazyka. Jsou tolerovaní, ale např. imigrace etnických Turků (v zemi jich žije nejméně 200 000) se stává problémem. Migrační stezka z Balkánu na Západ totiž přináší otázky, dnes nejčastěji spojované s otázkou distribuce drog. Rakušané mají proto na uprchlíky jiný náhled. Protimigrační Strana svobodných-FPO ve vídeňských volbách na podzim 2010 získala 27 % hlasů, především mezi lidmi do 30 let.
V alpské zemi jsou jako migranti vítaní hlavně Němci, kteří často pocházejí z bývalé NDR. Němčina snižuje možnost bariér a kulturních nedorozumění. Stávají se hlavně pracovníky služeb, např. hotelů ve střediscích rakouských Alp nebo městech jako Salzburgu. Podobné je to u Západoevropanů a někdy i lidí ze střední Evropy. Samotná Vídeň však zůstává jedním z center Spojených národů, takže Rakušané jsou na cizince různých národností přesto zvyklí. I když nejraději je vidí v úloze turistů.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
