Jako celoroční veselici pojali v Porúří titul Evropské město kultury
Proč cestovat někam, kde jsou k vidění jen staré doly a ocelárny? Organizátoři Ruhr 2010, které se letos pyšnilo titulem Evropské město kultury, se snažili obyvatelé Německa i sousedních zemí přesvědčit, že Porúří stojí za návštěvu. Většina dnes už uzavřených dolů a průmyslových závodů se změnila na muzea, výstavní a koncertní síně. 53 měst a obcí představilo během roku přes dva a půl tisíce akcí.
Ohňostroj rozzářil noční mrazivou oblohu, ze které vystupuje symbol zdejšího kraje - těžební věž Nordstern. Vyhaslé komíny, vychladlé pece v závěrečném představení nechyběly. I tato končící show ale potvrdila, že Porúří se vydalo na novou cestu, a hlavní roli v ní hraje kreativita a kreativní umění.
„Titul Evropského města kultury se nám určitě vyplatil. Předčilo to moje očekávání,“ říká na závěrečné recepci Fritz Pleitgen, vedoucí společnosti Ruhr 2010.
„Myslím, že jsme díky tomu získali obrovskou image, přijelo sem mnoho turistů a byli překvapeni tím, co viděli. Čekali průmyslovou znečištěnou oblast a přitom třeba Essen je druhé nejzelenější město v Německu,“ dodává Pleitgen.
Podle Dietera Groppeho z informačního centra se v Essenu zvedl počet přenocování o 30%, celkově přijelo do Porúří kolem 10 milionů návštěvníků.
„Je nám jasné, že zájem půjde dolů, potkalo to i Výmar, který už kulturní metropolí byl. Ale sázíme na to, že se lidé budou chtít vrátit, že jim jedna návštěva na poznání Porúří, což není jen Essen, Bochum nebo Duisburg, nestačí."
Nadšení zdá se nepředstírají ani politici jako ministerská předsedkyně Hannelore Kraftová, která také sleduje závěrečné představení v Gelsenkirchenu: „Pro mne byl jedním z nejvýraznějších obrazů letošního roku Tichý život. Udělat bulvár z jedné z nejvytíženějších dálnic v Německu místo setkání, kde miliony lidí společně oslavovali místní kulturu. K celkovému obrazu patří i Loveparade v Duisburgu, na kterou nikdo z nás nezapomene. Navzdory této tragédii jsem přesvědčená, že Evropské město kultury změnilo obraz místní krajiny."
„Stoprocentně ano. Myslím, že ten titul Porúří zviditelnil doma i v zahraničí a ukázal, že nejsme jen oblast, kde se těží uhlí. Teď si musíme počkat, zda to bude mít nějaké pokračování,“ říká starší dáma.
Kladně hodnotí akce v rámci titulu kulturní metropole většina obyvatel Porúří.
Na obrovském plátně se promítaly klipy z těch nejpovedenějších akcí a střídaly se hudební žánry. Po roce si nikdo už nevzpomene, že některé velké projekty zůstaly nedokončené, rozpočet se z původních 80 milionů eur snížil na 62 milionů.
„Myslím, že i do budoucna můžeme využít síť, která se vytvořila, vzájemnou spolupráci muzeí, galerií, společné financování akcí,“ soudí profesor Oliver Scheytt. A stejného názoru je i Fritz Pleitgen:
„Myslím, že je dobře, že se města i různé instituce naučily spolupracovat. Velkým vítězem celého roku jsou ale místní lidé, kteří se tak angažovali. Bylo to přání, které se naplnilo víc než jsme čekali. Lidé z toho udělali skutečnou všelidovou veselici."
53 měst Porúří se rozloučilo s titulem EMK. Tak jako tropické teploty neodradily tři miliony lidí od návštěvy dálnice mezi Duisburgem a Dortmundem, tak stovky dalších na závěrečné show, od které je neodradily teploty hluboko pod nulou ukázaly, že Ruhr si titul evropské město kultury zasloužil.
