Je třeba začít dělat věci jinak, tvrdí řada renomovaných ekonomů

Německá Deutsche Bank přiznala, že movitým Američanům pomáhala s daňovými úniky. Za to zaplatí pokutu ve výši 554 milionů dolarů. Jde o další z řady nepravostí a podvodů, které díky hospodářské krizi a zpřísněnému dohledu, který si vynutila, vyplavaly na povrch. I kvůli nim mnoho znalců tvrdí, že je třeba začít věci dělat jinak. Což se týká nejen chování firem a jednotlivců, ale i toho, jak o byznysu a obecněji ekonomii přemýšlejí.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Peníze v trezoru

Peníze v trezoru | Foto: Free Stock Photos

Jak řekl například matematik a autor knihy Ekonomické mýty David Orrell, mnohé nyní uznávané ekonomické poučky a teorie jsou přinejmenším pochybné.

Ano, myslím si, že ano. Ekonomika je totiž založená na určitých základech, stojí na několika pilířích, chcete-li. A předpoklady, ze kterých tyto vycházejí, jsou podle mě mylné. Příkladem může být víra v to, že ekonomika je víceméně v rovnovážném stavu. Nebo třeba víra v to, že se lidé chovají racionálně.

Přehrát

00:00 / 00:00

S ekonomy se v rámci cyklu Druhá dekáda bavil Roman Chlupatý.

Jistě, mnohé nyní uznávané zákony je možné brát s jistou rezervou a jejich podstatu do určité míry i nadále využívat. Jenže ani to nezmění nic na tom, že jsou jejich základy - základy nynějšího ekonomického středního proudu - prostě chybné. A právě proto se jich musíme zbavit a vymyslet nové teorie v podstatě od nuly.

Prozatím to ale na podobné revoluční změny nevypadá. Naopak, mnozí ekonomové a burziáni jsou si svou pravdou podobně neotřesitelně jistí, jako byli před krizí, popisuje situaci v jednom z globálních finančních center komentátor listu Financial Times John Kay.

Myslím si, že to opět platí. Když mluvím s lidmi z londýnské City, tak mě překvapují dvě věci: zaprvé, jak málo se vlastně změnilo; a zadruhé, překvapuje mě ten jejich neskutečně silný a zakořeněný pocit výjimečnosti. Což také souvisí se zmíněným koktejlem místního fundamentalismus a globálních intervencí.

Tito lidé na jednu stranu věří, že mají právo na to dělat si cokoli, co se jim zachce; a na druhou stranu věří tomu, že by jim měl stát pomoci kdykoli je to potřeba, aby mohli i nadále dělat věci tak, jak jsou zvyklí a jak chtějí. Tento pohled na svět je pro mě jen těžko pochopitelný. Ale přitom se jím do značné míry řídíme. A mezi těmi, kteří z toho profitují, existuje společný zájem na tom, aby to tak zůstalo.

Změna myšlení tak může - a nebo by měla - přijít odspodu. A k tomu nejen kvůli finanční posléze ekonomické a nyní dluhové krizi - a dopadům, které má na lidi - už dochází, říká jeden ze zakladatelů akademické disciplíny globální politická ekonomie Roger Tooze.

Naprosto upřímně, já se domnívám, že dochází k jistému posunu vnímání toho, co je pro lidi, pro jednotlivé skupiny lidí, důležité. A v souvislosti s tím čekám i to, že se změní nároky, které lidé na firmy mají. V Evropě i ve Spojených státech například už nyní stále více hlasů kritizuje rozvoj, který je poháněn pouhým chtíčem. A otázka je, nakolik se tato kritika promítne do chystaných změn finanční regulace; a nakolik tato kritika může změnit to, jak se chovají finanční instituce a to, jak fungují trhy.

Uvidíme, možná jsme skutečně v tomto smyslu na jisté historické křižovatce. Možná, že jsme nejen v oblasti ekologie, ale i sociálních vztahů v bodě, kdy přehodnotíme samotné vnímání pojmů jako je odměna a nebo život a jeho hodnoty. O tom, že to není zcela vyloučené, přitom svědčí narůstající zájem ekonomů a takzvanou ekonomii štěstí - tedy oblast, která se zabývá jinými odměnami než jsou ty materiální. Tato disciplína jasně potvrzuje, že peníze jsou - minimálně po dosažení určité životní úrovně - pro lidské štěstí a lidský blahobyt v podstatě bezvýznamné.

Ani případná změna toho, jak o ekonomice a ekonomii přemýšlíme, ale nezabrání tomu, aby nás dříve nebo později překvapila krize další. Prostě proto, že je koloběh růstu a pádu přirozenou součástí života, připomíná profesor London School of Economics Albrecht Ritschl.

Ta příští velká věc může být o cenách nerostných surovin, o spekulacích s nerostnými surovinami; může jít o spekulace proti celým státům, což není nic nového, něco podobného je možné opakovaně sledovat už poměrně dlouho. Ale berte to tak, že jednou z věcí, kterou o moderních finančních trzích víme, je to, že jsou velmi rychlé. A jejich rychlost se stále zvyšuje díky rostoucím schopnostech počítačů. Stali jsme se svědky revoluce v oblasti informačních technologií, kterou lze přirovnat k vynálezu telegrafu v devatenáctém století.

Důvod, proč se telegraf rozšířil, nebyla železnice a její potřeby, i když se to tak ve škole většinou učí. Tím důvodem byly finanční trhy. Železnice, které telegraf vlastnily, většinou nebyly tak profitabilní. Ale telegraf byl, protože umožňoval výměnu pro finanční trhy zásadních informací. Díky telegrafu tak aktivita na finančních trzích v devatenáctém století výrazně narostla. A něco podobného sledujeme i nyní. To ještě nutně neznamená, že se věci zhorší. Znamená to, že ke katastrofě dojde mnohem rychleji. A tak se nechme překvapit.

Roman Chlupatý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme