Všichni včetně sportovců už nedočkavě vyhlížíme vánoce. Slavnostní náladu ve světě sportu nastolilo včerejší vyhlášení výsledků ankety o Sportovce roku. Mimochodem, jak se vám výsledky zamlouvaly? "Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat."

Tento článek je více než rok starý.

21:59 23. prosince 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ano, tenhle citát z Járy Cimrmana přesně pasuje, a to už 41 let, na výsledky ankety Klubu sportovních novinářů. Kdyby tomu bylo jinak, kdyby bylo možné výkony reprezentantů naprosto odlišných odvětví empiricky poměřit, nebylo by co řešit. Jenže tomu tak není.

A proto se mezi samotnými hlasujícími a následně sportovní veřejností vedou mnohdy hodně vášnivé debaty o tom, kdo měl být v konečném pořadí Sportovce roku výše, kdo níže, kdo v elitní desítce chyběl a kdo tam přebýval. A navíc, když se v tomto roce sešlo tolik úspěchů českých barev. Nebo je snad podle vás možné jasně tvrdit, že je rychlobruslařská olympijská medaile výše než finále Wimbledonu a pozice šestého tenisty světa ve sportu, který po celé planetě provozují milióny lidí?

Váží první světové zlato českého veslování v olympijské disciplíně v historii a letošní neporazitelnost jejího držitele více než světový triumf cyklokrosaře? Má být výše hodnocena pozice možná nejlepšího házenkáře světa nebo hokejisty, bez kterého by se národní tým ani náhodou nestal mistrem světa? Ne, to prostě nejde.

Deset lidí, deset různých názorů. Už jen základní porovnávání kolektivních a individuální sportů je - no neporovnatelné. A pak ještě srovnávání mezi jednotlivými odvětvími. Ale to anketám typu Sportovce roku, které se vyhlašují po celém světě, vůbec nevadí. Naopak, v tom je jejich kouzlo.

Filip Šedivý, Vojtěch Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít