Hummelky – porcelánový evergreen bavorských Vánoc
Každé Vánoce přinesou nějaký hit – a ne jen hudební. Bývaly roky, kdy si děti toužebně přály céčka, tamagoči, pokémony. Letos se pod stromečkem objevovaly například různé mp3 přehrávače, mobily nebo digitální čtečky. K podobným vánočním hitům patřily kdysi v Německu i porcelánové figurky od Hummela.
„Doma je nemám, ale moji rodiče ano,“ odpovídá mi radní bavorského Rödentalu na otázku, zda i jeho domácnost zdobí nějaká figurka od Hummela. V minulosti se jimi totiž prý pyšnila každá druhá německá rodina.
U vchodu do továrny v Rödenthalu mě vítá sympaticky vykulený, téměř dvoumetrový klučina v kloboučku, červených kalhotách a zeleném hacafráčku. Je zvětšeninou jedné z nejpopulárnějších figurek. „Před dvěma lety hrozilo, že se továrna zavře. Pak však došlo k fůzi místních porcelánek a figurky se opět vyrábějí,“ líčí mi Meike Hummelová a vede mne do firemní výstavní síně plné roztomilých dětských postaviček.
Na svět je přivedla řádová sestra Maria Innocentia Hummelová. Její obrázky – ilustrace dětí v nejrůznějších životních situacích – zaujaly majitele porcelánky Goebel a v roce 1935 přišla na svět první glazovaná keramická postavička. „Do dneška bylo vyrobeno kolem dvou tisíc různých modelů. Některé série jsou velmi malé, jiné se dělají vlastně stále,“ doplňuje Meike Hummelová.
Cestu k zákazníkům si našly okamžitě. Osud jejich autorky byl mnohem smutnější. Během druhé světové války bojovala s tím, že nacistická propaganda označila její kresby roztomilých, baculatých dětí zachycených často v humorných životních situacích za zvrhlé. Mluvili o nich jako o skřítcích s vodnatou hlavou a vrabčíma nohama.
Přílišné podpory se řádová sestra nedočkala ani v katolických kruzích, které kresby označily za rutinní a schematické. V roce 1946 zemřela Maria Innocentia ve svých 37 letech na tuberkulózu. Už se nedozvěděla, že mnozí američtí vojáci její figurky přivezli po válce domů jako dárek, který si rychle získal oblibu.
„Exportujeme je do celého světa, ale v USA jsou absolutně nejpopulárnější. Dodnes tam funguje několik sběratelských klubů,“ potvrzuje Meike Hummelová. Ve Spojených státech má klub sběratelů 200 tisíc členů, v Evropě 60 tisíc. Patřila mezi ně i někdejší první dáma Betty Fordová. Sběratelé mají vlastní webové stránky a pořádají každoroční srazy. Na dražbách šplhá cena nejoriginálnější figurek do závratných výšek.
Keramické figurky Hummel jsou skutečně roztomilé. Člověk by si hned s chutí nějakou koupil. Zajímá mne, kolik stojí, a paní Meike mi podává ceník pro rok 2010. Jak tak listuji katalogem, je mi jasné, že sběratelem porcelánových postaviček od Hummela se nestanu.
Miniaturky se sice dají koupit i za 20 eur, ale třeba takový třinácticentimetrový chlapeček čtoucí si noviny už přijde na 340 eur a za skupinku tří dětí se psem radujících se z toho, že jim plave lodička, by člověk musel zaplatit 1250 eur, tedy přes 31 tisíc korun. Ovšem věřím tomu, že movitější zákazníci si sousoší s chutí koupí.
„Hummelky“ vyvolávají pohodu a dobrou náladu. Proto jsou na rozdíl od děsivých socialistických jelenů v říji pořád tak populární.
Zvětšit mapu: porcelánka Goebel v Rödentalu, Německo
