Největší klášterní knihovna skrývá dokonalou kamufláž
Vánoce jsou obdobím tajemných příběhů, z nichž se mnohé odehrály v klášterech. Pokud mezi vaše oblíbené knihy patří historický román Umberta Eca Jméno růže, pak jistě víte, že jednu z největších klášterních knihoven mají v Rakousku. Hlavní hrdina románu mnich Adso vypráví v knize svůj příběh z klášterní cely v Melku. Tam sice taky mají obrovskou knihovnu, ovšem ta největší je v jiném benediktinském klášteře – ve štýrském Admontu.
Průvodkyně Gudrun Schwabová má krásnou „kancelář“. Je jí totiž obrovský barokní sál o velikosti tří tělocvičen. Přicházíme navečer a mimo sezónu. Klášter je ztichlý a trochu tajemný. „Naše knihovna je jenom o něco menší než slavná dvorní knihovna ve Vídni, dnešní Rakouská národní knihovna. Ovšem mezi kláštery jsme suverénně první,“ zdůrazňuje.
Benediktinské kláštery byly tradičně centry vzdělanosti a bohatě zásobené knihovny k nim neodmyslitelně patří. Benediktinští mniši viděli své poslání v šíření vědomostí – opisovali vědecké texty nebo je překládali. Obrovský knihovní sál s dvěma sty tisíci svazků si dodnes uchoval své tajemství. Pomineme obsah unikátních knih a zkusíme najít čtvero tajných dveří.
Dívám se přímo na ně, ale nevidím je. Žádné dveře tu přece nejsou, jenom regály s knihami. To je ovšem jenom dokonalá kamufláž. V jenom místě totiž skutečné knihy končí a začínají pouze knižní hřbety nalepené na podklad. Teprve když se zaměříte na úzkou mezírku mezi dvěma policemi a jedete očima po téhle lince, vystopujete obrysy dveří.
Byl jsem se za nimi podívat a bohužel vám nenabídnu žádnou tajemnou historku o tajné komnatě, která se za dveřmi skrývá. Za každými z nich je schodiště, které vede na ochoz knihovny. Je to důvtipné řešení architekta, aby dveře nerušily estetický dojem v knihovním sále.
Klášter má ovšem i svoje moderní zázraky, třeba multimediální prezentaci o životě svatého Benedikta. Malinká místnost, která díky soustavě zrcadel vypadá, jako by se do ní vměstnal mnohametrový glóbus. Na něm běží film o svatém Benediktovi a o tom, co znamená jeho odkaz pro dnešní dobu. Admontský klášter zkrátka nezamrznul v historii.
„Klášter funguje také jako významný zaměstnavatel. Dáváme práci asi pěti stům lidí. Ke klášteru patří rozsáhlé lesy, takže jde hlavně o práci v dřevozpracujícím průmyslu. Pak tu máme zahradnictví, lékárnu, restauraci. Kromě toho funguje při klášteře i církevní škola pro několik stovek žáků,“ popisuje Gudrun Schwabová.
V největší klášterní knihovně na světě najdete skoro jeden a půl tisíce rukopisů a taky pět set inkunábulí, tedy starých tisků z období před rokem 1500.
