Jsou netopýři „zajatci noci“?

Letouni (Chiroptera) patří k evolučně nejúspěšnějším savcům. Osídlili prakticky celý svět a pestrostí druhů je překonají jen hlodavci. Zcela jistě jim k tomu pomohla i převážně noční aktivita. Podle některých teorií se tak netopýři vyhnuli konkurenci ptáků létajících naopak hlavně ve dne. Podle jiných teorií jsou v noci netopýři lépe chráněni před přirozenými nepřáteli. Za významný přínos nočního života považují vědci i menší riziko přehřátí netopýřího organismu.

Němečtí zoologové Christian Voight a Daniel Lewanzik publikovali ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society B výsledky pokusů s listonosy krátkoocasými (Carollia perspicillata), které svědčí ve prospěch termoregulační teorie. Vědci měřili úroveň látkové výměny a tělesné teploty tohoto tropického netopýra během krátkých letů ve dne a v noci. Listonosům létajícím ve dne stoupala tělní teplota až o 2 °C a jejich látková výměna byla vyšší o 15 %. Vědci z toho vyvodili, že se netopýrům denní lety vyplatí jen v případě, že mohou sehnat více energeticky vydatné potravy, aby tím kompenzovali zvýšenou námahu. Ochlazování organismu vystaveného slunečnímu úpalu klade na zvířata velké národy.

Voigt a Lewanzik předpokládají, že se netopýři stali obětí svého přizpůsobení nočnímu životu. Pro jejich předky bylo výhodné, aby měli tmavě zbarvenou kůži na křídlech, protože pak byli méně nápadní pro noční dravce a šelmy. Tmavě zbarvený povrch těla ale odráží ve dne mnohem méně slunečního záření a zvíře je náchylnější k přehřátí. Nezbývá mu, než aby denní aktivitu výrazně omezilo. „Jakmile se tedy netopýrům vyvinuly tmavě zbarvené létací blány, byli zřejmě polapeni ve tmě noci,“ konstatují autoři studie.

Studie o termoregulaci a metabolismu letounů