Jak vypadaly pravěké lesy?
Středoevropské lesy procházely od pravěku výraznou proměnou, na které se zásadním způsobem podílely aktivity člověka. Jejich vývoj také ovlivnil to, jak dnes ve 20. století vnímá lesy současná populace. S doktorem Jiřím Woitschem z Etnologického ústavu AVČR se budeme tomuto tématu věnovat po celý leden v seriálu, který připravila redaktorka Anna Hašková. Jeho první část je věnovaná lesům v pravěku.
Jak tedy vypadal les na našem území v době, než na něj začal svou činností působit člověk?
Les je důsledkem vývoje doby poledové, tedy doby zhruba posledních 10 000 let. Někdy po skončení doby ledové byla na našem území převážně jakási tundra, tedy bezlesá vegetace, a vývoj postupně směřoval k nějakému klimaxovému společenstvu tj. k lesu. Nejprve přicházely dřeviny, které známe třeba ze severských tajg, tzn. borovice a břízy. Les se postupně zahušťoval, takzvaně zapojoval, objevovaly se tady některé další dřeviny – duby, lísky, lípy, také smrky a další jehličnaté dřeviny. Někdy zhruba před 8000 lety se na našem území už setkáváme se zapojeným, tj. relativně hustým a neprostupným lesem, který bychom už mohli označit jako prales.
Pravěk je rozdělován do několika období. V kterém z nich začal člověk výrazněji zasahovat do podoby lesa?
Tím zlomovým obdobím ve vztahu člověka a lesa byl neolit. Používá se termín neolitická revoluce, která má odkazovat k té „převratné“ změně, kdy se objevuje zemědělství a lidé se začínají živit odlišným způsobem. Člověk a les jsou už v dosti úzkém kontaktu. Člověk les sice využíval už před tím, v mezolitu třeba les kácel, ale bylo to plíživé, teprve neolit a pozdější doba budou znamenat ten zásadní lidský impakt na lesní společenstva..
Jak ty změny, které probíhaly od neolitu, vypadaly v praxi? Čím vším člověk les likvidoval?
Těch strategií, ať už uvědomovaných či nikoliv, byla samozřejmě celá řada. Tím úplně nejzjevnějším a samozřejmě nejznámějším bylo získávání zemědělské půdy právě na úkor lesa. Les se tedy začal klučit, byl vypalován, vysekáván, kácen. To je nejzřetelnější změna. Nicméně už v pravěku, a uvažuje se, že už v předneolitické době, člověk zjišťoval, že se v lese dá dobře pást hospodářské zvířectvo, ať už plně domestikované nebo polodivoké. Když se podíváme na dnešní lesy, srnka, jelen a další vysoká nebude běhat v hustém divokém lese, i těmto zvířatům bude víc líbit někde na pasece. Toho si jistě všimnul i neolitický člověk a začal hospodářská zvířata vhánět do lesa na polootevřené formace.
Les se tak postupně prořeďuje. Nejedná se o jeho bezprostřední ničení, ale když začnete v lese pást zvířata, on se obtížně zmlazuje, zůstávají tam jen starší, větší stromy. A vedle těchto dvou zemědělských způsobů likvidace lesa existovaly samozřejmě i způsoby jiné, které spočívaly v získávání surovin či potravin. V lese můžete ledasco sbírat, ale získávat také stavební či palivové dřevo, nebo smolu, tu už pravěký člověk potřeboval například na impregnaci kůží, atd. Každá ta činnost les nějakým způsobem poznamená.
Máme dnes nějakou představu o tom, jak vnímal les pravěký člověk?
Vzhledem k tomu, jak dávná je ta doba, veškerá dokumentace by se odkazovala pouze k nějakým dokladům archeologickým. A na jejich základě lze samozřejmě velmi těžko spekulovat o tom, jak vypadala mentalita tehdejších lidí. Můžeme o tom uvažovat na základě tzv. etnografických analogií, tj. můžeme se vztahovat k obyvatelům třeba deštných pralesů někde v Amazonii nebo Africe. Zdůrazňuji, že to je značně na vodě postavená metoda, ale do jisté míry můžeme přistoupit na to, že jejich způsoby vnímání prostoru, resp. lesa, se mohou blížit způsobům, jakým se k lesu vztahoval v rovině duchovní pravěký člověk.
Les a příroda hrají pro přírodní národy velmi významnou úlohu, oni se s prostředím vyrovnávají, vztahují se k němu většinou pozitivně, les a stromy chápou jako něco, co je přesahuje. Les má pro ně obrovskou hodnotu, je to místo, kde se pohybují, teď velmi zjednodušuji a generalizuji, duchové předků, kteří se mohou zhmotňovat. To tedy můžeme přenést do pravěku a předpokládat, že i ten pravěký člověk se mohl k lesu vztahovat v této duchovní rovině.
Jak tedy vypadal les na našem území na konci pravěku? Dá se srovnat s lesy v dnešní době?
Ono mezi pravěkem a raným středověkem bylo takové temné období, které sahalo od přelomu letopočtu do 6.-8. století, a to je doba, kdy si les trochu oddechl. Doba bronzová a železná byla i našem území obdobím intenzivního impaktu člověka na les, docházelo k rozšiřování osídlení a dalších úživných aktivit, a lze předpokládat, že les tím docela trpěl. Jenže potom po přelomu letopočtu a v době tzv. stěhování národů docházelo k pohybům velkých skupin obyvatelstva, do té doby relativně stabilní osídlení se dávalo do pohybu a zemědělství upadalo - tehdy les regeneroval. To se týká ovšem našeho prostoru střední Evropy. Kdybychom se na to podívali v širším evropském kontextu, tak třeba doba přelomu letopočtu znamenala ve Středomoří naopak radikální změnu ekosystémů. Dnes už nejsou ve Středomoří skoro žádné lesy, vidíme tam jen holé skály, pastviny. To není výsledek přirozeného vývoje vegetace, ale toho, že tamní civilizace byla už natolik vyspělá a natolik závislá na zdrojích dřeva a potřebě zemědělského hospodaření, že les zlikvidovala úplně. Odlesnění Středomoří je tedy záležitostí přelomu letopočtu.
