Čmeláci a školáci
Mohou děti učinit objev na poli smyslového vnímání blanokřídlého hmyzu? Unikátní projekt ukázal, že je to pro ně doslova hračka.
K publikaci ve vědeckém časopisu Biology Letters vede obvykle trnitá cesta. Děti ze školy v anglickém Blackawtonu se k ní propracovaly hrou. V pozadí jejich úspěchu stojí neurolog Beau Lotto z University College London, který proslul kromě jiného i jako zakladatel centra pro popularizaci vědy LottoLab. Je to centrum notně nevšední – jakýsi hybrid mezi studiem, laboratoří a veřejným prostorem. Návštěvník se může o všem přesvědčit vlastními smysly.
Společně s blackawtonskými dětmi ve věku od osmi do deseti let si Lotto položil otázku, zda jsou čmeláci schopni rozlišovat různé barevné vzory. Odpověď hledali experimentem, který provedli v místním kostele. Děti pod dozorem svého učitele a Lotta nejprve naučily čmeláky hledat potravu na kruhových terčících. Pak vytvořily z 16 barevných terčů čtvercové pole. Uprostřed byly čtyři terče modré nebo žluté a kolem nich byla „obruba“ z dvanácti terčů opačné barvy. Krmítka byla naplněna cukerným roztokem pouze v centrálních čtyřech terčích bez ohledu na jejich barvu. V dalším pokusu šlo o to, jestli čmeláci pochopí, že je k potravě nepřivede samotná barva terčů. Aby čmeláci úlohu zvládli, musí pochopit, co je „střed“ a co „obvod“. To jsou už poměrně abstraktní pojmy. Výsledek pokusu byl jednoznačný. Čmeláci jsou s to rozlišit různé barevné vzory. Hledali potravu prakticky vždy ve středu pole barevných terčů, ať už byl střed modrý nebo žlutý.
Tím však vědecká práce týmu blackawtonských dětí neskončila. Lotto jim vysvětlil, že by měly výsledky svého bádání nějak sdělit ostatním vědcům, protože o téhle schopnosti čmeláků nikdo neví. Blackawtonské děti ji objevily jako první. A tak vznikla publikace v Biology Letters. Napsal ji Beau Lotto s vydatnou pomocí dětí. Text obsahuje dětské formulace, které si Lotto při diskusích s dětmi nahrál.
Ortodoxní vědci se nad prací nazvanou: „Blackawtonští čmeláci“ asi zhrozí. Schémata namalovaly děti pastelkami a tabulky jsou vyplněné poněkud toporným dětským písmem. Obvyklý literární úvod je bez vědeckých citací, protože děti samozřejmě vědecké práce z oboru smyslového vnímání blanokřídlého hmyzu nečtou. Jde tak zřejmě o jedinou publikaci, která vyšla ve vědeckém časopise bez jediné citace jiných vědeckých prací. Přesto dokázaly děti formulovat originální vědeckou hypotézu, promyslely spolu Lottem metodiku pokusu a pokus provedly. Výsledky nevyhodnotily statistickou analýzou dat, protože jejich školní matematika na takový úkol nestačí. Ale kdo o to stojí, může si z publikovaných dat statistickou průkaznost blackawtosnkého projektu snadno ověřit.
Práce je také psána spíše dětským jazykem než odbornou řečí vědců. Za vše hovoří závěrečné pasáže diskuse: „Než jsme udělaly tyto experimenty, neměly jsme o čmelácích valné mínění a netušily jsme, že jsou stejně chytří jako my. Také jsme moc nepřemýšlely o skutečnosti, že bez čmeláků bychom nepřežily, protože čmeláci zajišťují život květin. Proto je tak důležité rozumět čmelákům. Je to taky zábava, protože čmeláky netrénujete každý den. Máme rádi čmeláky. Také věda je fajn zábava, protože můžete dělat věci, které před vámi ještě nikdo nikdy nedělal,“ píší blackawtonské děti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
