Kultura u mandrilů

Gesta hrají v komunikaci lidí nezastupitelnou roli. Některá jsou srozumitelná prakticky všem. K těm patří například pokynutí rukou s významem: „Pojď sem.“ Jiná gesta jsou srozumitelná jen skupině lidí z určitého kulturního okruhu. Například pokřižování se u křesťanů nebo symbolické gesto mudra u hinduistů či buddhistů.

Zvířata využívají gesta ke komunikaci méně než lidé a gesta, která by se omezovala jen na určitou populaci zvířat, jsou velkou vzácností. Takové chování vědci považují za projev zvířecí kultury. Za takovou primitivní formu kultury považují vědci chování, které je naučené, předává se z generace na generaci a není vynuceno podmínkami, v jakých zvířata žijí. Známým příkladem zvířecí kultury jsou různé způsoby, jakými šimpanzi konzumují termity nalovené pomocí stébla trávy. V některých tlupách si podávají termity zakousnuté do stébla rovnou do úst. V jiných se naučí nejprve shrnout termity do dlaně a pak je teprve sníst.

Mandril|foto: Malene Thyssen

Zjednodušeně řečeno, za zvířecí kulturu považují vědci, když zvířata něco dělají jinak jen proto, že se jim to tak líbí. Zoolog Mark Laidre z Princeton University odhalil takový projev kultury u afrických opic mandrilů rýholících chovaných v zoologické zahradě v anglickém Colchesteru. Zajímavé je, že v tomto případě jde o komunikaci gestem. Laidre tuto zvláštnost popsal v publikaci zveřejněné vědeckým časopisem PLoS ONE.

Dospělí samci a samice i mláďata obou pohlaví si stínili oči rukou a přitom si dávali záležet, aby měli zároveň zdvižený loket ruky použité k zakrytí očí (PLoS ONE)

Dospělí samci a samice i mláďata obou pohlaví si stínili oči rukou a přitom si dávali záležet, aby měli zároveň zdvižený loket ruky použité k zakrytí očí. Vydrželi tak až půl hodiny. Laidre došel k závěru, že tak opice dávají svému okolí najevo, že nechtějí být rušeny. Gesto lze tedy přeložit do lidské řeči jako upozornění: „Prosím vás, nechte mě na pokoji.“ Zvířata je používají například při odpočinku nebo při konzumaci potravy. Gesto se udrželo v populaci colchesterských mandrilů po několik desetiletí, i když se složení populace výrazně měnilo. Rodila se nová zvířata a stará hynula. Občas byl některý mandril vyměněn za jiného. Gesto se však mezi opicemi stále tradovalo. Laidre měl možnost pozorovat třiadvacet jiných populací mandrilů. Některé v zoo, jiné ve volné přírodě. Nikde se však s podobným gestem nesetkal. Jde zjevně o kulturní vynález colchesterských mandrilů, který se ujal a rozšířil.