Jak utéct před chorobou

Také zvířecí říše má své dlouhé cesty a masově rozšířené choroby. Mnohé z těchto nemocí mohou být přenosné na člověka. Smrtící viry nipah a hendra putovaly mezi Austrálií a Malajsií na křídlech tažných kaloňů a způsobily smrt mnoha lidí. Tažní zpěvní ptáci zanesli virus západonilské horečky do Spojených států a i nás před několika roky děsila ptačí chřipka vyvolávaná virem H5N1 a přenášená vodním ptactvem.

Migrace míchají nejen populacemi živočichů, ale i jejich chorobami. Tažní ptáci se na svých dlouhých cestách zastavují, aby načerpali síly k dalšímu letu. Na obzvláště příhodných místech se tak mohou v jednu chvíli sejít statisíce nebo i miliony ptáků. Na východoamerickém pobřeží patří k nejvyhledávanějším ptačím odpočívadlům ústí řeky Dalaware nebo zátoka Fundy. Ne náhodou je tu výskyt ptačích chřipkových virů 17krát vyšší než na kterémkoli jiném dosud prozkoumaném místě světa.

Migrující živočichové neohrožují nákazou jen člověka, ale i jiné druhy zvířat. Například již zmíněnými viry nipah se od kaloňů nakazila prasata a virus hendra infikoval australské dostihové koně. Sajgy tatarské se při migraci do stepí, kde se před nimi pásly domácí ovce, nakazily cizopasnými červy rodu Marshallagia. Lososi, kteří táhnou k tření do trdlišť na horních tocích řek, s sebou přinášejí cizopasníky rybomorky a ty pak napadají i ryby, jež jsou v lososích trdlištích doma. Se stády pakoňů migruje národním parkem Serengeti i virus slintavky a kulhavky nebo původce brucelózy bakterie Brucella bovis. Nákaza těmito chorobami pak hrozí nejen divokým zvířatům, ale i skotu místních pastevců. Mořské želvy karety obrovské zase roznášejí při svých toulkách mořem a návštěvách hnízdišť na písečných plážích nebezpečné tasemnice.

Losos obecný|foto: Hans-Petter Fjeld, Creative Commons ShareAlike 2.5 Generic

V přírodě najdeme i příklady, kdy migrace na dlouhé vzdálenosti působí na živočichy ozdravně. Severoamerický motýl danaus stěhovavý (monarcha stěhovavý) tak zdárně prchá před cizopasným prvokem Ophryocystis electroscirrha. V Americe je danaus stěhovavý zastoupen třemi různými populacemi. První, zdaleka největší, dělá čest svému jménu. V létě pronikají její zástupci až na jih Kanady a na zimu odlétají do 2 500 kilometrů vzdálených lesů ve středním Mexiku. Kalifornští motýli migrují na kratší vzdálenost. V létě se posouvají do vyšších nadmořských výšek a v příchodem podzimu se uchylují do mírnějšího klimatu na pacifickém pobřeží. Danaové z jihu Floridy se nikam nestěhují a těší se celoročně z tamějšího příhodného počasí.

Motýli monarchové stěhovaví při migraci|foto: U.S.Fish and Wildlife Service, Gene Nieminen

Zajímavá je dynamika populací cizopasného prvoka. Toho přibývá s tím, jak dlouho se motýli zdržují na jednom místě a jak intenzivně využívají příhodné lokality. Nejvíce jsou chorobou postiženi motýli na konci léta na jihu Kanady. Na podzim musí tito motýli prchnout k jihu před nastupujícími mrazy. Přitom se jejich populace očistí od prvoků. Nakažení motýli letí pomaleji a mnozí ukončí svůj tah předčasně. Čím dále na jih, tím jsou řídnoucí motýli hejna zdravější. Na mexických zimovištích už potkáme prakticky jen motýly, kteří jsou nákazy prostí.
Dlouhé tahy mají vliv i na cizopasníka. Motýli migrující na velké vzdálenosti bývají nakaženi neškodnějšími variantami parazitického prvoka. Ti, kteří hostili vysoce nebezpečné formy parazita, obvykle námahu dlouhého letu nepřežijí. V migrující populaci motýlů se může udržet jen původce relativně neškodné formy onemocnění.

Vědci mají o migrující populace danaa stěhovavého vážné obavy. Ve středním Mexiku se masově kácejí lesy, v kterých motýli zimují. Mizí i porosty klejich, na kterých se přes létu pasou housenky těchto motýlů. Na první pohled danaům nahrávají změny klimatu, jež oddalují nástup zimy a urychlují návrat jara. Nakonec může dojít k tomu, že migrující populace už nebude mít k dlouhým a namáhavým letům do Mexika důvod. To, co by se mohlo zdát pro motýly hotovým požehnáním, je však může definitivně poslat na věčnost. Danaové přestanou prchat před cizopasníky a ti se v jejich populaci rychle rozmůžou natolik, že motýla záhy vyhubí.

Jak je vidět, nenabízí Bocacciův Dekameron poučení jen lidem, ale i motýlům a dalším zvířatům.