Švýcarští manželé si svůj sen splnili v Polsku
Manželé Thomas a Claudia Notterovi se na začátku 90. let přestěhovali natrvalo ze Švýcarska na sever Polska. Neuměli ani slovo Polsky, nikoho neznali. Měli jen velký sen – mít vlastní ekofarmu. On vystudoval filozofii, ona historii. Dnes je živí prodej sýrů. Mají 7 dětí a všechny se cítí být Poláky. Farmáři si stěžují pouze na to, že za celých 17 let neměli jediný den volna.
„Ve Švýcarsku jsme měli ty nejlepší podmínky k životu. Je to krásná bohatá země. Měli jsme hodně práce, mohli jsme vydělat spoustu peněz, ale to jsme nechtěli,“ vysvětluje Thomas Notter. „Věděli jsme, že chceme hospodařit, mít zvířata. Ani jsme netušili, z čeho budeme žít,“ doplňuje Claudia Notterová.
„Hledali jsme nejprostší způsob života v souladu s přírodou. Hledali jsme půdu, na které bychom mohli sami hospodařit. Materialistický západní styl života nám nevyhovoval,“ vzpomíná farmář.
Náhodou se prý dozvěděli, že v Polsku na Mazurách jsou ještě málo obydlená území. „I 50 let po válce se ráz krajiny vůbec nezměnil. Tak jsme tady koupili staré stavení a pár hektarů půdy,“ vysvětluje Thomas Notter a ukazuje pozemky, lesy a jezera, která mu dnes patří.
Žena Claudia se mezitím doma pustila do výroby sýru. „Nejdříve musíme ty větší sražené kousky rozmíchat a pak budeme celý hrnec zahřívat. Už jako malé dítě mě fascinovala výroba sýrů. Jednou se mi podařilo zcela náhodou udělat mozzarellu. A pak jsem zkoušel dál a dál,“ přiznává Thomas Notter.
Pokaždé podle manželů dopadne výroba trochu jinak. Většinou prý dělají žlutý tvrdý sýr, ale někdy je z toho až parmezán, jindy krémový sýr. „Záleží na bakteriích. Vše prodáváme u nás doma, do obchodů nic nedodáváme. A úplně nejvíc prodáváme v létě,“ říká Claudia Notterová.
Pořád jim prý ale sýry chybí. Teď v zimě je hodně posílají po celém Polsku poštou. „Pořád mám plný seznam zákazníků, ale musí čekat, až sýry uzrají,“ říká Thomas Notter, který má ve stáji krávy i koně.
Největší dojem na něj prý udělal ten obrovský volný prostor, když na místo s manželkou přijeli. Příroda byla podle nich divoká, ne tak organizovaná jako ve Švýcarsku.
„Civilizovaný člověk je omezený ve svém myšlení. Vidí jen svůj kapitál a zisk. Postaví si tady dům a okamžitě si ho celý ohradí. Za zdí se pak pohybuje jako zvíře v kleci,“ kritizuje Thomas Notter západní způsob života „Před 20 lety tu žili skromní a srdeční lidé. Byli jsme pro ně atrakcí, ale pomáhali nám,“ dodává.
Tehdy bylo podle něj mezi sousedy hodně skromnosti. Láhev vodky dokázala vyřešit všechny problémy. Lidé si byli blízcí. „Dnes už mají všichni dotace z Evropské unie, vydělávají spoustu peněz. Mají jiné potřeby, koupili si velká drahá auta. Dnes už hledí každý sám na sebe,“ zoufá si Thomas Notter.
Začátky byly podle něj těžké i pro děti. Nejstarší dcera začala chodit do školy a neuměla Polsky. Učitelé navíc měli poprvé ve třídě cizince. „Rok a půl ve škole jen seděla a nemluvila,“ vybavuje si Claudia Notterová. Škola byla podle ní hodně drahá. „V Polsku musíte všechny učebnice a sešity kupovat, což zatěžuje to rodinný rozpočet. Ve Švýcarsku dostanou děti vše zdarma,“ srovnává její manžel.
Na otázku, zda by se chtěli ještě někdy vrátit se do Švýcarska, odpovídají, že nikoliv. „Někdy to byly těžké časy, bylo hodně práce s farmou a starostí o sedm dětí. Zůstaneme však tady,“ tvrdí Claudia Notterová.
Oběma vadí pouze jediná věc. „Za 17 let, co jsme tady, jsme neměli ani jeden den volna. Nebyli jsme na dovolené. Krávy se musí dojit, krmit, sýry se musí vyrábět. Cítíme se vyčerpaní,“ přiznává Thomas Notter. Přesto vzápětí dodává, že by neměnil. „Už tady máme kořeny, vždyť jsme toto místo vytvořili. Znám tady téměř každou rostlinu a vím, kde co roste. Mám to tady opravdu rád.“
