Proč hnědnou van Goghovy malby

Rozhodnutí Vincenta van Gogha (1853 - 1890) použít intenzivní barvy, které spíš než pocit reality vyvolávají emoce, je jedním z milníků světového malířství. Umožnil jej pokrok v průmyslové výrobě barev v 19. století, který přinesl například chromovou žluť známou z van Goghova obrazu slunečnic. Už tehdy se vědělo, že chromová žluť na slunci tmavne dohněda. Stávalo se to však jen u některých obrazů a i ty tmavly různou rychlostí. Chromová žluť je toxická a v 50. letech minulého století ji malíři rádi nahradili bezpečnějšími alternativami. Problém s hnědnutím žluté barvy a ztrátou jasu však zůstal a nevyhnul se ani slavným dílům Vincenta van Gogha.

Řešení chemické hádanky se nyní ujal mezinárodní tým vědců, který ke zkoumání barev využil synchrotronové zařízení ESRF ve francouzském Grenoblu. Vědci nejprve shromáždili vzorky ze tří historických tub s barvami, které nechali uměle stárnout pod zdrojem UV záření. Jeden vzorek (barva, která patřila belgickému umělci Riku Woutersovi) změnil barvu ze žluté na čokoládově hnědou. Jeho další analýza ukázala, že za hnědnutí je zodpovědná redukce chromu z oxidačního stavu +IV na +III.

Vzorek barvy z van Goghova obrazu Břehy Seiny|foto: University of Antwerp

Proč hnědnou van Goghovy malby (ESRF/van Gogh Museum)

Pak vědci použili stejnou metodu u mikrovzorků barev odebraných ze dvou hnědnoucích van Goghových obrazů: Pohledu na Arles s kosatci z roku 1888 a Břehů Seiny z roku 1887, které se nacházejí ve van Goghově muzeu v Amsterodamu. I tady za hnědnutím chromové žluti stála redukce chromu. Výsledky analýz však také ukázaly, že výskyt chromu v oxidačním stavu +III je zvláště markantní tam, kde barvy obsahují sloučeniny barya a síry. Podle vědců je to první krok k úplnému porozumění důvodů, pro které van Goghovy malby získávají hnědavý nádech. A mezitím by muzea měla obrazy chránit před UV zářením tak, jak je to jen možné.

Zdroj: European Synchrotron Radiation Facility, Analytical Chemistry