Vetřelci a volavky na sídlišti
V 70. a 80. letech minulého století musela dát každá státní stavba (tedy drtivá většina všech stavebních projektů) 1 až 4% z celkového rozpočtu na tzv. „výzdobu“. Toto „čtyřprocentní umění“ pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru kolem vznikajících panelových sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků a městských parčíků.
Projekt Vetřelci a volavky se snaží tyto sochy a plastiky zdokumentovat, protože dnes neexistuje žádný souhrnný seznam těchto děl. Kromě vytvoření kompletního katalogu těchto tzv. normalizačních soch se Vetřelci a volavky snaží bojovat za zachování podobných soch ve veřejném prostoru. Mnoho z těch soch je umělecky velmi cenných, i když si to možná lidé, kteří kolem nich denně chodí a žijí v jejich okolí často neuvědomují.
Hostem Klystýru byl sochař a autor projektu Vetřelci a volavky Pavel Karous. Probrali jsme vetřelce, volavky, trifidy a také dívky, které ztratily klíče. To všechno jsou časté motivy soch z normalizačních let. Proč zrovna tyto motivy? A proč bychom měli trifidy zachraňovat a jak se můžete k Vetřelcům a volavkám připojit i vy?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
