Jak oživit mamuta
Nedávno prolétla světem zpráva, podle které chtějí japonští biologové do čtyř let naklonovat mamuta. Má jim k tomu pomoci vzorek tkáně odebraný ruskými vědci z mršiny mamuta dochované z ledových dob v sibiřské věčně zmrzlé půdě.
Tým vedený Akirou Iritanim doufá, že se mu podaří na materiálu starém desítky tisíc let zopakovat to, co dokázal Teruhiko Wakayama s myšákem uloženým „u ledu“ pouhých šestnáct roků.
V těle myšáka nezůstala po letech v mrazáku naživu jediná buňka. V mozku se ale poměrně dobře zachovala jádra neuronů. Wakayama je izoloval a pak je vnesl do myšího vajíčka zbaveného vlastní dědičné informace. Vajíčko přitom podlehlo mylnému dojmu, že bylo oplozeno spermií a vyvíjelo se v normální zárodek. Po přenosu embrya do dělohy náhradní matky se narodil klon mraženého myšáka.
Iritani sází na to, že tkáň mamuta neutrpěla za desetitisíce roků větší újmu, než jaká postihla buňky zmražené myši. Vedle propastného rozdílu v délce zmražení tu však vstupují do hry i další faktory. Především naprosto odlišné podmínky při mrznutí těla. Myšák byl vložen do mrazáku s teplotou – 70 °C ihned po usmrcení a nestačil na něm zapracovat rozklad. U mamuta probíhalo mrznutí pozvolněji. Je podstatně větší a také mráz byl zřejmě mírnější. Navíc mohla mršina v následujícím období hned několikrát rozmrznout. I v těch mamutích tkáních, které vypadají jako dokonale zachovalé, proto bývá dědičná informace rozlámána na malé kousky. To představuje pro budoucí klon fatální komplikaci. Je skoro jisté, že z tkání zmrzlých mamutů se nepodaří naklonovat vyhynulá zvířata za 4 roky, ani za 40 let.
Je tedy oživení mamuta utopie? Za současného stavu vědeckého poznání nejspíš ano. Za 40 let může být všechno jinak. Cesta k pleistocénní zoo s mamuty, srstnatými nosorožci či jeskynními medvědy povede oklikou přes přečtení kompletního genomu těchto dávno vyhynulých tvorů a přes cílenou rekonstrukci DNA v buňkách jejich nejbližších žijících příbuzných. K vytvoření mamuta se jako „polotovar“ nabízí slon indický.
Nedávné analýzy DNA izolované z kostí sibiřských mamutů a jejich srovnání s DNA slonů afrických a indických ukázaly, že mamuti a předci slonů indických byli blízce příbuzní. Rozdíly v jejich DNA jsou menší než rozdíly mezi dědičnou informací afrických slonů žijících na savanách a afrických slonů žijících v pralesích. Mamutí dědičnou informaci vědci zatím přečetli zhruba ze tří čtvrtin. DNA slona indického na kompletní přečtení teprve čeká. Až budeme mít k dispozici informaci o všech zhruba třech miliardách písmen genetického kódu obou zvířat, identifikujeme v nich celkem snadno místa, kde se jejich DNA zásadně liší.
Už dnes umíme v buňkách cíleně vyměňovat vybrané úseky dědičné informace. Vědci by mohli v laboratoři pěstovat buňky slona indického a jejich dědičnou informaci postupně měnit na mamutí DNA. Úseky typické pro slony by nahrazovaly laboratorně syntetizovanými kusy DNA vyrobenými podle osnovy mamutího genomu. Byl by to dlouhý a složitý proces. V principu však není neproveditelný. Nakonec by vědci vzali vajíčko samice slona indického, vyňali by mu jeho vlastní dědičnou informaci a tu by nahradili jádrem s rekonstruovanou mamutí DNA . Vzniklé embryo by přenesli samici slona indického a pak už by jen čekali, až se narodí mamut. Zatím je tento postup spíše science fiction, ale za čtyřicet let může být „pleistocénní park“ plný vyhynulých tvorů realitou.
Pokud nemá zůstat první mamut zároveň posledním oživeným příslušníkem svého druhu, bude nutné pořídit celé stádo mamutů a v něm jak samce tak i samice. O životaschopnosti populace nerozhodne jen její četnost, ale i genetická pestrost. Vědci budou muset přečíst dědičnou informaci mnoha různých mamutů a zjistit, jaké varianty genů se v jejich populaci vyskytovaly. Ty by se pak měly objevit v co nejúplnější škále i v DNA oživených mamutů.
Dostatečné spektrum genů by mohla zajistit populace čítající nejméně pět stovek pohlavně dospělých mamutů.
A tak se nabízí otázka, kde by tato zvířata žila. Tundry z doby ledové se proměnily na zalesněnou tajgu. Mnozí badatelé jsou ale přesvědčeni, že na nástupu tajgy se podepsalo i vymření mamutů. Dokud tyto kolosy migrovaly krajinou a pustošily malé stromky, dominovaly sibiřským pláním hlavně mechy, lišejníky a sporé traviny. A tak nelze vyloučit, že kdybychom vysadili mamuty na okraje sibiřské tajgy, svůj životní prostor by si tam vydobyli sami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
