Počasí na objednávku
Počasí si dělá, co chce. A nám nezbývá, než se tomu přizpůsobit. Kdyby tak bylo možné zastavit nebo naopak vyvolat déšť, potlačit kroupy, rozpustit mlhu…Tak jednoduché to ale není, přestože lokální počasí už dnes odborníci v některých případech ovlivnit dokáží. Je to však zatím velmi problematické. Jakým způsobem je možné zasáhnout do vývoje oblačnosti, vám vysvětlí docentka Daniela Řezáčová z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.
Umělý zásah do vývoje oblačnosti vnáší do tohoto procesu umělé částice, které mají buď uspíšit vývoj nových malých kapiček, nebo uspíšit zmrznutí vodních kapiček, které se dostávají do horních hladin atmosféry. Vnesení cizích částic je ovšem velmi citlivou záležitostí.
Historie umělých zásahů do vývoje oblačnosti je poměrně dlouhá. První, velmi sledované experimenty probíhaly ve 40. letech minulého století ve Spojených státech v laboratoři profesora Langmuira a později i v terénu. Vědci zjistili, že existují určité částice, které dokáží vyvolat vznik ledových krystalků v původně kapalném oblaku. Zavládl ohromný optimismus.
Dokonce vznikl termín „rainmaker“, odborník, který k vám přijede a bude umět ovlivnit množství srážek nad vaší farmou. Například v inaugurační řeči prezidenta Kennedyho zazněla myšlenka, že ještě za jeho prezidentování budou odborníci schopni ovlivňovat srážky v tomto smyslu.
Na základě prověřování výsledků experimentů však vlna optimismu značně poklesla.
Ve Spojených státech bylo zcela zastaveno financování podobných experimentů z veřejných zdrojů. Komerčně podporované projekty to nezastavilo a postupně se kvalitně vyhodnocované pokusy opět přesunuly do vědeckých laboratoří.
V souvislosti s rozpouštěním oblačnosti se zahajovacím ceremoniálem na olympijských hrách v Číně jsem si přečetla kromě novinových článků ještě vyjádření odborníků a musím říct, že jejich názory byly podstatně střízlivější.
K úspěšnějším pokusům můžeme počítat ty, kterým se snažily zabránit silnému krupobití. Umělé částice, které měly rozpouštět kroupy se do mraků vynášely pomocí raket země-vzduch.
Samozřejmě je nutné k tomu mít odpovídající radarovou techniku, která dokáže říci, právě v kterém okamžiku dospěl oblak do takového stádia vývoje aby bylo vhodné tam raketami umístit připravený kouř.
Nedávno proběhl zajímavý pokus švýcarských inženýrů ve Spojených arabských emirátech. V této velmi suché oblasti obřími ionizátory vytvářeli záporně nabité částice, které horký vzduch vynesl vzhůru. Tady díky svým vlastnostem vyvolaly shlukování drobných prachových zrníček a ve chvíli, kdy se tento shluk dostal do správné výšky, začal přitahovat molekuly vody, až nakonec vznikl mrak. Tady má ovšem docentka Řezáčová pochybnosti.
Vyvolat srážky v opravdu suchých oblastech, jako jsou třeba pouště, je myšlenka z oblasti pohádek.
Abychom dokázali vyvolat srážky, potřebujeme, aby byl ve vzduchu především dostatek atmosférické vlhkosti.
Všechny umělé zásahy při kvalitativním popisu, tj. jak to v laboratoři vypadá, jaká je základní myšlenka, tak fungují.
Jakmile se pak ale využijí v nějakém větším rozsahu, ukazuje se, že jejich účinnost je problematická. Na skutečně účinné metody ovlivňování srážek, které by fungovaly nejen v laboratořích, ale i v reálu, kde každý mrak je naprosto odlišný, si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
