Smrt krásných orlů
Měl to být impozantní návrat. Ale nebyl. Když v březnu roku 2009 přistáli biologové u břehů aleutského Potkaního ostrova, naskytl se jim neutěšený pohled na stovky ptačích mrtvol. Tu a tam leželo mezi kameny i rozkládající se tělo orla bělohlavého. Podrobnosti této ekologické havárie vyplavaly napovrch teprve nedávno.
Potkaní ostrov pojmenoval ruský námořní kapitán Fjodor Petrovič Litke, který se tu zastavil v roce 1829 během plavby kolem světa. Ostrov se jen hemžil potkany. Ti se sem dostali ze ztroskotané japonské plachetnice někdy kolem roku 1780. Potkani se drsným podmínkám Aleut rychle přizpůsobili. Živili se vejci ptáků hnízdících na zemi. Nepohrdli ani mláďaty a napadali i dospělé ptáky. K jejich oblíbené kořisti patřily bernešky alajšské a ústřičníci západní. Populace těchto ptáků potkani rychle zdecimovali.
Náprava potkaních invazí na malých ostrovech bývá komplikovaná. Dříve se ochránci přírody pokoušeli o biologický boj a vysazovali na některé ostrovy kočky. Ty sice lovily potkany, ale vedle toho si vylepšovaly jídelníček i vzácným ptactvem. Výsledkem byla nová rovnováha mezi ptáky, potkany a kočkami. Návrat k původnímu stavu pak byl ještě komplikovanější. Jakýkoli pokus o likvidaci zdivočelých koček znamenal vzestup populace potkanů, kteří pak páchali o to větší škody na ptactvu. Když se vědci pokusili nejdřív vyhubit potkany, přišly kočky o kořist a o to intenzivněji lovily ptáky.
Ve srovnání s těmito spletitými situacemi se jevila náprava přírody Potkaního ostrova jako prostá záležitost. Stačí rozmístit na ostrově otrávené návnady a počkat, až je potkani spořádají. Pro podobné účely se běžně používají jedy potlačující srážení krve. Látky jako dikumarol nebo hydroxykumarin blokují účinek vitamínu K a nedovolují tělu, aby si vyrábělo bílkovinné molekuly nezbytné pro tvorbu krevní sraženiny. Zvířata, která pozřou tyto jedy, vykrvácí i na banální, drobná poranění.
Plán na likvidaci nežádoucích vetřelců připravila nevládní organizace ochránců přírody Island Conservatin. Počítali s rozmístěním návnad s hydroxykumarinem po celém Potkaním ostrově. Zahraniční experti projekt kritizovali už ve stadiu přípravy. Ochránci z Island Conservation počítali s tím, že na každý hektar ostrova nakladou návnady s 12 kilogramy hydroxykumarinu. Experti namítali, že při likvidaci potkanů na novozélandském Campbellově ostrově, stačilo nastražit na hektar návnady s pouhými 6 kilogramy jedu. Přitom Campbellův ostrov držel smutný primát v hustotě osídlení potkany. Američtí ochránci ze svých plánů neslevili. Naopak, naplánovali hned dvě etapy kladení návnad. Při první počítali s 12 kilogramy jedu na hektar. Jen o několik dní později chtěli potkany dorazit návnadami, s kterými se na každý hektar dostalo dalších 6 kilogramů jedu. Nakonec však nakladli v některých místech i 22 kilogramů hydroxykumarinu na hektar. Zákony na ochranu přírody přitom povolují nastražit na jednom hektaru jen tolik návnad, aby dávka hydroxykumarinu nepřesáhla 18 kilogramů.
Původní plán počítal s tím, že ochránci posbírají návnady, které potkani nestačí sežrat. K tomu však nedošlo. Na ostrově zůstaly ležet tuny otrávené návnady a na ní si pochutnali místní ptáci. Na přiotrávených ptácích nebo jejich mrtvolách pak hodovali orli bělohlaví. Následky byly děsivé. Kromě potkanů padly akci ochránců přírody za oběť i stovky ptáků. To vše se odehrálo v přísně chráněné přírodní rezervaci.
Dnes se hledá pro Potkaní ostrov nové jméno, protože potkani už na něm nežijí. Ochránci přírody neskrývají potěšení z výsledku, i když na cestě k němu porušili vše, co se porušit dalo. Ignorovali posudek projektu od mezinárodních expertů, projekt nedodrželi a porušili zákony o zacházení s jedy a otrávenými návnadami. Ničeho však nelitují.
Jejich mluvčí Steve Delehanty v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature prohlásil: „Byl to rozsáhlý a komplikovaný projekt a zajistil příhodné prostředí tisícům ptáků. Z čistě matematického hlediska to byl velkolepý úspěch.“
Opravdu můžeme přijmout argumentaci, že účel světí prostředky a že pravidla jsou tu od toho, aby se obcházela? Pokud ano, pak si musíme klást otázku, v čem se ještě liší ti, kterým na přírodě vůbec nezáleží, od těch, kteří se její ochranou ohánějí. Že by jen rozsahem následků, které jejich neuvážené činy vyvolají?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.