Jak se píše „Beautiful“?
„Jak se píše beautiful?,“ ptá se dcera otce při psaní anglického slovíčka. Tak, jak to slyšíš: „biutiful,“ odpovídá otec. Roztomilá „chyba“ v pravopisu na dětském obrázku je klíčem k uchopení nového filmu Alejandra Gonzálese Iňárritua...
Už je dobrým zvykem, že každý Iňárrituův film je událostí. Společně se svým dvorním scenáristou Guillermo Arriagou v posledních deseti letech zaujal diváky i kritiky syrovým a energickým debutem Amores Perros, v thrilleru 21 gramů už skládal překvapivě rozbité zrcadlo příběhu s podporou hereckého výrazu Seana Penna a Benicia Del Toro, v dramatu Babel propojil tři opačné konce planety ve zdánlivě epizodickém vyprávění, v němž si zahráli hvězdy jako Brad Pitt nebo Cate Blanchettová, ale také úplně neznámí herci. Společným scenáristickým jmenovatelem všech projektů byla doposud událost, čin a následek v kombinaci s rafinovanou časovou skladbou několika rovin příběhu.
Nyní se však Iňárritu vydal režijně poprvé za vlastním celovečerním scénářem a je z toho úplně jiný film. Alespoň co se týče způsobu vyprávění. Leckdo může být zklamaný, že snímku Biutiful chybí předchozí tryskající energie a napětí, v posledku smysluplně poskládané do pevného tvaru. Prvně před nás staví lineární příběh s notnou dávkou psychologického ponoru a soustředění na jedinou postavu. Je ale sama o sobě tak rozporuplná, že je „radost“ se s ní nechat vést Iňárrituovou obvyklou více než dvouhodinovou stopáží, i když o nic radostného nejde, naopak. Pravděpodobně vám bude na Uxbalově bezvýchodně působící cestě za nápravou zpackaného života, který má díky rakovině brzy skončit, často i fyzicky nepříjemně. Prostředí barcelonských chudinských čtvrtí a pomočených uliček s byty, kde se po stropech plazí plíseň jako nesmytelná vina, slouží nejen jako výtvarná kulisa, ale i jako prvek uvěřitelného, reálného života za hranicí zákona, kde jde o kšeftaření s pracovní silou nelegálních imigrantů a denní dávkou rizika i nejistoty. Shrbenému, navenek drsnému a primitivně uvažujícímu Uxbalovi, snad ani nemůže v takovém světě, v němž jsou na něm navíc závislé dvě děti, spadnout vráska z čela. Je možná schopen rozlišovat dobro a zlo, ale zároveň už nemůže žít v jiném. A tak žije v rámci možností. Vydělává na čínských a afrických imigrantech a zároveň je chrání, dokáže nasměrovat správným směrem duše mrtvých, ale bere si za to peníze, stále cítí lásku ke své psychicky narušené ženě, ale nedokáže s ní být, miluje své děti, ale občas mu ujedou nervy... Ten, který doposud vyprovázel mrtvé, nakonec nepřímo zaviní smrt 25 lidí.
Výjimečná vizualita je u Iňárritových filmů samozřejmostí a není tomu jinak ani v případě Biutiful. Často používaná ruční kamera jako by předstírala bloudění. Syrově vedené záběry vystřídá například dlouhý statický pohled z vnitřku auta, kde zpětné zrcátko odráží Bardemovy vyděšené oči, zatímco po skle stékají nočními neony zbarvené proudy dešťové vody. Nemluvě o citově zvýrazňující zvukové složce, ve které si libuje řada španělských či mexických tvůrců. Vynikající hudbu má tradičně na svědomí zkušený Gustavo Santaolalla, mimo filmovou tvorbu známý i z argentinského hudebního projektu Bajofondo.
Pokud si vás získal Javier Bardem jako zabiják z coenovského temného trháku Tahle země není pro starý a rozumíte mu i v nesmírně těžké roli ochrnutého mladíka z Amenábarova Hlasu moře, nebudete zklamáni ani jeho prací v Biutiful. Popravdě řečeno, sám režisér přiznává, že roli psal přímo pro Bardema a bez něj by si film nedokázal představit. Do jeho tváře jako byste vyřezali nožem Uxbalovy nepřetržitě šrotující existenční starosti, jako byste slyšeli tikat hodiny, které odpočítávají kvapem se blížící konec, před nímž je třeba alespoň něco zanechat... Rozhodně by však byla škoda prozrazovat na sebe napojený snový prolog a závěr filmu, odkud najednou jako lehký vánek zavane tajemství a snad i naděje.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Hollywood Classic Entertainment
Biutiful, drama, Španělsko/Mexiko, 2010, 148 min.
Režie: Alejandro González Inárritu, scénář: Alejandro González Inárritu, Armando Bo, Nicolás Giacobone, střih: Stephen Mirrione, hudba: Gustavo Santaolalla
Hrají: Javier Bardem, Maricel Álvarez, Hanaa Bouchaib, Buillermo Estrella, Eduard Fernández