Zdroje léčivých látek aneb co je to vlastně droga
V minulé Natuře jsme se seznámili s tím, jaké pověry jsou mezi lidmi rozšířené v souvislosti s užíváním léčivých bylin. Dnes se docent Lubomír Opletal z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové zamyslí nad skutečným významem léčivek.
Na otázku, kolik druhů léčivých bylin vlastně známe, neexistuje snadná odpověď.
Záleží na tom, jak se na léčivou rostlinu díváme. Jestli se jedná o rostliny, které jsou, řekněme, absolutně účinné, nebo rostliny, které jsou už nějakým způsobem definovány, tj. legislativně signovány – rostliny, které jsou uvedeny v českém nebo evropském lékopise. Těch rostlin nejsou tisíce, na území České republiky se s oficiálně používanými rostlinami můžeme setkat v počtu zhruba 300. Lékopisných rostlin je ještě méně, těch bude kolem 100. Ovšem pokud se podíváme na tzv. lidové léčitelství (a nechci do toho zahrnovat šamanismus a herbalismus, to znamená praktiky nějakých domorodých národů), pak se v rámci Evropy bude těch léčivých rostlin vyskytovat minimálně 1000, možná 2000.
Přesně se to určit nedá, protože třeba ve Skandinávii rostou jiné rostliny než například na Balkáně. Každý region má tedy své léčivé byliny. V celosvětovém měřítku bychom pak hovořili o pěti i více tisících druhů léčivek. Čím to, že na lékopis se z nich dostalo jen pár stovek?
To je záležitost objektivního důkazu. Použití léčivých rostlin vychází ze zkušeností historie, čili je to záležitost Evidence Based Medicine – jedině to, co jsme prokázali jako účinné v určitých typech studií, u čeho je skutečně doložitelné, že působí určitým způsobem, má právo být oficiální drogou, léčivým zdrojem vedeným v nějaké zákonné normě.
Pozor: když mluvíme o drogách, nemyslíme tím nutně něco nelegálního.
Bohužel si nejsem jist, zda řada článků, které čteme ve sdělovacích prostředních, vůbec bere v potaz, co to znamená slovo droga. Slovo droga má v současné české společnosti velmi výrazný pejorativní význam. Světová zdravotnická organizace už před relativně dlouhou dobou definovala pojem droga a rozdělila drogy na několik skupin. Z našeho pohledu jsou vlastně důležité dvě skupiny. Jednak to je tzv. droga omamná a jednak tzv. droga léčivá. Mezi drogy omamné patří všechny prostředky, které ovlivňují psychiku, navozují halucinace – zkrátka dělají něco, po čem v dnešní době řada lidí touží. Je to prostředek nedovolené toxikomanie. Pokud o takových rostlinách hovoříme, musíme používat výrazu omamná droga. Pojmem léčivá droga se v druhém případě míní jakákoliv rostlinná, živočišná nebo nakonec i minerální součást nějakého přípravku, která byla určitým způsobem zpracována, například konzervována sušením, pečením apod., a je určena k tomu, aby sloužila jako zdroj léčivých látek, anebo byla použita přímo k léčení.
Je tedy třeba přesně rozlišovat, co rozumíme drogou v běžné mluvě a co je drogou podle vědecké definice. Ale zpět k léčivým bylinám.
To, co se používalo v lidovém léčitelství, častokrát bývalo zdrojem pověr nebo to upadlo v zapomnění, protože některé jiné rostliny mající stejný účinek se prokázaly jako účinnější.
Někdy se dokonce může stát, že některá bylina na dobu své slávy teprve čeká. A nemusí se jednat jen o byliny. Kdyby například někdo před půlstoletím řekl, že si na popáleniny přikládá pavučiny, byl by považován za blázna. Ovšem zhruba před pěti lety byl publikován výzkum, v němž byly z pavučin některých druhů pavouků izolovány proteinové látky, které opravdu mají úžasné reparační účinky na pokožku.
Tahle záležitost tu existovala staletí, možná se v lidovém léčitelství na spáleniny používaly pavučiny. Až najednou za pomoci moderních metod a hlavně moderních farmakologických testů, které umožňují obrovskou škálu testovacích procesů, se ukázalo, že i ve zdrojích, o kterých bychom to vůbec nepředpokládali, existují látky umožňující výrobu nových léčiv. Živočišná říše bezesporu takovým zdrojem je, například mořští živočichové jsou v poslední době obrovským zdrojem nových léčivých i toxických látek.
Vlastně je jedno, jestli účinná látka vznikla synteticky v laboratoři nebo byla izolována z byliny. Charakter obou látek je z hlediska biologického účinku a léčebného efektu stejný.
Rozdíl je jen ve způsobu získání těchto látek. Většinu léčiv můžeme získat synteticky, protože v současné době už existují velmi dokonalé metody stereospecifických stereoselektivních syntéz, takže získáváme na konci, třeba po dvaceti krocích, požadovanou léčivou látku. Je ovšem řada sloučenin z rostlin, které sice dovedeme udělat v chemické laboratoři, ale když si srovnáme cenu, tak zjistíme, že rostlina to udělá 10krát až 50krát levněji, než-li jsme to schopni udělat my.
