Podoba

Z případu vraždy se často stává skutečná šachová partie, ale tohle bylo něco jiného. Mým skutečným protivníkem nebyl vrah, ale oběť – dokonale na mě připravená po všech stránkách, zcela nevypočitatelná. Když jednoho dne zavolá policejní vyšetřovatelce Casii Maddoxové její přítel a kolega, že byla nalezena mrtvola ženy a že by se na ni měla přijít podívat, ale ať si k tomu vezme černé brýle a čepici, pomyslí si mladá žena pochopitelně něco o jeho ohroženém duševním zdraví. Okolnosti pochopí až na místě činu, protože tvář mrtvé ženy je k nerozeznání podobná té, na kterou každé ráno hledí do zrcadla.

Navíc totožnost zemřelé je další podivností. Pod ní se totiž Cassie skrývala při řešení svého minulého případu, kdy se vydávala za studentku a snažila se odhalit dealery drog. Neuvěřitelná náhoda? To zajisté, ale pro vstup do detektivní zápletky se tohle „rozdvojení“ hodí skvěle. Tana Fenchová ho využila a od počátku navodila psychologicky napjatou atmosféru stejně jako pocit nejistoty a ohrožení, protože není jasné, čím byla vražda neznámé ženy motivovaná, jestli se tak ohlašuje minulost Cassie, anebo „do hry“ vstupuje další zamotaný osud.

Začíná pátrání, pro něž se jako ideální nabízí, aby zavražděná byla „vzkříšena“, aby se vyšetřovatelka pro změnu zase „oblékla“ do její totožnosti Lexie Madisonové a pokusila se zjistit, kdo je vrah.

Vstoupit do života někoho, koho jeho okolí důvěrně zná, ale není lehké. Jaké měla zvyky, jak se chovala, jaké historky prožila nebo vyprávěla? Je to hodně tenký led a jak se ukáže ošidnější, než si kdo dovedl představit, protože Lexie žila s dalšími čtyřmi přáteli v uzavřeném prostředí venkovského sídla. Frenchová rozehrává napínavé dění, při němž je hlavní hrdinka nucena ostražitě pozorovat okolí, současně se vžívat do své postavy a ještě k tomu obratně improvizovat v chování své dvojnice. Její pátrání se musí obracet do historie místa i nořit do pocitů zúčastněných. Zafungují zde tíživé okolnosti z historie rodiny, které dům patří, ale také až sourozenecké, podivné a podezřelé mikroklima, které si mezi sebou obyvatelé domu vytvořili. Jsou sympatičtí – což ale podezření vůči nim paradoxně zvyšuje. Je tu cosi tajemného, zamlčovaného, nemocného, a to je třeba odhalit.

Tak jako to není snadné s totožností mrtvé ženy, stejně obtížné je zjistit souvislosti její násilné smrti. A když se konečně začnou vynořovat, možná by je Cassie Maddoxová raději opomněla a zůstala skrytá v identitě Lexie Madisonové. Jenže na počátku byla vražda a ta se blíží k vyřešení. Autorka stupňuje napětí a v téměř filmových záběrech nabírá příběh na tempu. Pětisetstránková detektivka o hledání vraha i stínů v osudech a myšlenkách čtenáře upoutá a „pustí“ až při rozuzlení případu. I když si nakonec neoddechne – Tana Frenchová dokáže nechat doznívat podivnost nálady díla –, ta složitá cesta rozhodně stojí za námahu.

Tana Frenchová, Podoba, Argo, Praha 2011, překlad: Petr Pálenský, 520 s.