Kolín nad Rýnem ovládlo páté roční období
Masopustnímu veselí přezdívají obyvatelé Porýní někdy páté roční období. První pochod masek prošel Kolínem nad Rýnem po napoleonských válkách v roce 1823. Od té doby se maškarní rej rozrostl do obřích rozměrů. Dnešní trasa alegorických vozů a masek je dlouhá 6,5 kilometru, průvod trvá několik hodin a kromě miliónu návštěvníků na místě ho další milióny sledují v živém televizním přenosu.
I když je mi jasné, že jsem se vypravila na karneval, je pro mne realita v ulicích přece jen lehce šokující. V tramvaji si vedle mne sedá vodník se zelenou hlavou, v zelených šortkách a zelených dámských punčocháčích. O stanici dál přisedá uprchlý trestanec, do vlaku se valí karkulky, sněhurky, muchomůrky a šelmy všech věkových kategorií. Kromě mne a šoféra je v masce snad každý.
Statisíce maškar míří na Alter Markt a do přilehlých ulic. Je čtvrtek 11 hodin 11 minut a šestidenní šílenství začíná. Karneval otevírají muži v kostýmech městské gardy. Je mezi nimi i pan Tallert, tak jako každý rok – už padesát let. A jak přiznává, karneval mu dodnes přináší radost a zábavu. „Jen tanec už přenechávám raději mladším,“ směje se.
Jak se vůbec maškarní radovánky za ty roky změnily? „Hodně. Mladí mají jiné zájmy, než jsme měli my. Baví se jinak. Jen maškary tu byly vždycky,“ říká. Většina mladých má zakoupené kostýmy. Starší ročníky si naopak často dají tu práci a vymýšlejí nejrůznější originální kreace.
„Za koho jdete?“ ptám se čtyř kamarádek. „Za lesní duchy. Každý rok přicházíme s novým nápadem. Na tomto kostýmu jsme pracovaly mnoho hodin. Už to tak děláme třicet let a vždy chceme mít něco unikátního,“ zdůrazňují. Karneval pro ně znamená zábavu, radost ze života, a tak se všechny čtyři hned s chutí pouštějí do tance.
Ulice rozeznívá řízná hudba. „To je Kölschmusik,“ komentuje trumpetista zvuky, které produkuje jeho dechová kapela. „Každý rok přicházíme s novými písničkami,“ dodává. Kolínský karneval je nejstarší, největší a nejznámější. „Kolín je známý díky svým třem ,K‘ – kolínské vodě Kölsch, karnevalu a katedrále,“ říká mi paní Neumannová z turistické centrály.
Karneval ovšem není jen radostí a zábavou, ale také výnosným obchodem. Rolety na krámech zůstávají stažené. V kancelářích s nepracuje, zato hotely a restaurace praskají ve švech. „Ještě zítra je vše obsazeno, ale pak už bude zase klid,“ odpovídá mi mladá recepční na otázku, zda se dá v jejich hotelu na okraji města sehnat volný pokoj.
„V době karnevalu tu máme stejně hostů jako v době konání těch největších veletrhů,“ potvrzuje mi šéfka kolínského turistického centra. Většina návštěvníků jsou Němci, ale počet zahraničních turistů rok od roku narůstá.
Je podvečer a obrázek karnevalu se od dopoledních hodin značně změnil. „Slavíme, jíme a pijeme,“ směje se mladá účastnice masopustního veselí. Při procházce centrem se brodím mezi střepy z rozbitých lahví. Právě skutečnost, že se karneval mění v jednu velkou opileckou párty, mnozí kritizují.
„Slaví se hodně, ale myslím, že alkohol zůstává v mezích normy. Hlavní je, že se lidé baví, radují se a slaví,“ myslí si mladá dívka. A koneckonců po masopustu přichází 40denní půst. Otázkou je, zda i tuto tradici v Porýní udržují tak jako masopustní radovánky.
